Začátek druhého týdne

Jak jsme vykročili, nebo spíš vyběhli, do druhého týdne.

Druhý týden vždy uteče mnohem rychleji než ten první. Sotva člověk mrkne, je za ním další den.

V neděli po olympiádě jsme si lízali rány a odpočívali jsme. Děti absolvovaly kreativní jarmark, na kterém bylo například tvůrčí psaní, loutkové divadlo, vyrábění z fimo hmoty, pletení z pedigu a mnoho dalších. Občas nám vznikly zajímavé výtvory, perly z tvůrčího psaní patří mezi mé oblíbené.

Na zakončení svátečního dne bylo country, takže tu po louce běhaly zástupy holek v šatech a sukních a kluků v košilích. K pobavení přispěla oboustranná nesmělost, která je samozřejmě pochopitelná. Nakonec si to ale všichni moc užili.

V pondělí jsme se připravovali na výlet. Večer odešli rádci a podrádci na dvoudenní puťák. Ostatní děti vyráběly deníčky vděčnosti, do kterých si následující dny mají psát hezké vzkazy svým spoludružníkům.

Letos byl výlet o něco kratší, protože jsme začínali až po mši a končili jsme už odpoledne. To zejména kvůli koronaviru, protože hlavní pokyny zněly: „S nikým se za žádnou cenu nepotkat!“. Takže jsme třeba lezli do pole, když šli kolem cizí lidé, nebo jsme cizí lidi obcházeli na cestě jedním zástupem, velkým obloukem. Mysleli jsme si, že díky kratšímu výletu budou děti méně unavení, ale to jsme se mýlili. Byli vyšťavení, ale čekala je ještě únava. Některé skupinky přenášely vodu z Ontárka do kádě, jiné skládaly nesložitelnou mapu. Rozhodně nejzábavnější únavu ale měli rádci a podrádci. Těm jsme pustili text o školní psychologii, ve kterém byly vepsány názvy křesťanských písní. Text četl hlas Google překladače, což bylo samo o sobě vtipný. Nakonec ale i oni začali být dost unavení a přestávali vnímat ten hlas, takže ani oni to neměli zadarmo.

Ale už se nám to bohužel blíží ke konci…