5. 7. 2025
Sobotní olympijské klání je pro tábor slavnostním, ale také stresujícím dnem, který kreslí tlustou čáru za první polovinou tábora. Zápolíme ve spoustě oficiálních disciplín, ale některé další často zůstávají nenápadně skryté v jakési poznámce pod čarou. Proto nabízíme alespoň částečný vhled do toho, v čem se osmý táborový den překonáváme.
Brzy vstát. Dojít na snídani třeba i se staženým žaludkem. Popovídat si o fair play. Slavnostně nastoupit. Rozcvičit si všechny svaly, klouby a příslušný aparát, cévy a další orgánové soustavy. Skočit do dálky. Napít se. Vzít si čepici. Dosprintovat. Povzbuzovat ze všech sil a nezničit si při tom hlasivky. Napít se. Vylézt na tyč, nejlépe až nahoru. Dojít si pro tu čepici na minulé stanoviště. Naobědvat se a zkusit si odpočinout. Sejít ze svahu. Vyběhnout do svahu (až k cíli, neskončit u hlídky). Napít se. Nezamotat se do švihadla. Hodit kulovitým předmětem. Na opičí dráze proběhnout slalom správným směrem. Napít se (opravdu zase musíme?). A pak přijde královská disciplína jménem maraton (často zaměňováno s turistickou destinací Balaton). Pro mnohé moment vrcholící nervozity. Ale než nad ní člověk začne příliš přemýšlet, ozve se startovací pistole a už se to řítí. Motivací je pro někoho dobrý výkon, pro někoho vidina cílové pásky a pro někoho čekající sprcha. Tak jako tak jsme to všichni zvládli, jak nejlépe jsme mohli. Pak už přišel čas sladkého odpočinku, vyhlášení a slavnostního ohně.
Ta nejdůležitější disciplína, jít do toho jako tým a s radostí, nemá medaile. Ale můžeme s čistým svědomím napsat, že se podařilo řídit se heslem: Rychleji, výše, silněji, společně.
Sárka
