10. 7. 2024
Tady na Americe, jak už asi víte, můžeme plnit malá a velká orlí pera. Právě mezi ty velká patří mlčení, hlad a také samota, o které teď píši.
Ve středu jsem byl vzbuzen před šestou hodinou ranní, dostal jsem nějaké jídlo a Bibli a pak už jsem se mohl vydat prač za hranice našeho tábora. Nohy mě dovedly do lesíka kousek od Klášterecké aleje. Úkrytem pro dnešní dopoledne se mi stal prostor mezi starým bunkrem, kterých je v okolí ameriky opravdu hodně, a kopečkem navozené zeminy. Je tu dost místa i na pohodlné lehnutí.
O čem tedy samota je? Jedním z mých dnešních úkolů je nebýt od rána až po konec večerního nástupu vidět.
Jako můj další úkol je nad něčím pouvažovat a následně své myšlenky sepsat, napříklkad se zamyslet nad nějakým úryvkem z Bible.
Hned po snídani jsem se do tohoto nelehkého úkolu pustil. Prolistoval jsem si Bibli a nejvíce mě zaujalo podobenství o hřivnách. Vše jsem sepsal a už byl čas oběda. Posilněn třemi krajíci chleba jsem se vydal prozkoumat okolí. Asi po hodině má cesta skončila u malého potůčku a na nějaký ten čas jsem si schrupnul.
Zatímco dopisuju poslední řádky tohoto článku, už se schyluje k večernímu nástupu. To znamená...
Samota úspěšně splněna!
Tonda Šolc, Srnci
