30. 6. 2024
Je ráno. Mnozí ještě nepoznali příjemnost americké ranní rutiny. První ponoření do studeného potoka, které probere i toho nejotužilejšího vedoucího ze všeho ranního dosnívání, tak mohlo být až nepříjemné. Asi po půl minutě každý však poznal, jak skvělá "Tůňka" je, když se mu prokrvily končetiny a bylo mu krásně teplo při běhu zpět do tábora.
Dan Šamánek, družina Racků
Vstávali jsme opravdu brzy, protože již v osm hodin ráno nás čekala mše s otcem Jožanem (Zajíčkem) z Neratova. Dojel ve svém "papamobilu", což u novotáborníků vzbudilo pozdvižení. Poté byl deštivý nástup, kam za námi zavítali naše hlavní postavy celotáborové hry. Ocitli jsme se na poušti, kde jsme museli překonávat sami sebe. Ke zdokonalení svých dovedností nám pomohlo splnění tzv. Kritéria. Kromě deště jsme se tak museli vypořádat i s dračí slůjí, morseovkou, znalostmi Bible, nebo dokonce i s mokrou, velice mokrou kladinou. Odpoledne déšť přerostl v pořádnou bouřku, a tak nám to dosti zasáhlo do odpoledního programu. Místo kondičky nás čekal duchovní program a do sprch se muselo chodit v improvizovaných "autobusech" - vedoucí přenášeli altán, pod kterým byli děti schované. Byl to náročný den, ale dost nás to v táboře stmelilo a posunuli jsme se společnými zážitky zas o kousek dál!
Marie Pecháčková, Vedení
