8. 7. 2024
V neděli večer jsme se rádcové a podrádcové, spolu s dalšími čtyřmi vedoucími, sešli, abychom vyrazili na výlet s přespáním. Po společné fotce nám již nic nebránilo v odchodu na asi 34 km dlouhou cestu. Hned večer se nám povedlo sejít na špatnou cestu, ale vzápětí jsme se zase našli a dorazili jsme k bunkru, ve kterém jsme měli spát. Nemilým překvapením pro nás bylo zjištění, že je bunkr zavřený. Nezbývalo nám nic jiného než spát venku. Protože mělo v noci pršet, vedoucí připevnili mezi stromy plachtu, a vznikla tak střecha, pod kterou jsme se všichni schovali a celkem pohodlně jsme se vyspali. Druhý den ráno jsme se pomodlili ranní chvály, poté přijela Navara a my si mohli dopustit pití a odložit spacáky, aby se nám pokračovalo v cestě snáz.
Došli jsme až do Rokytnice v O.h., kde jsme se setkali a s dalšími skupinami, které vycházeli z tábora až ráno. Zde jsme také navštívili přírodovědné muzeum a v obchůdku si mohli doplnit naše zásoby sladkostí. Cestou zpět do tábora jsme se pomodlili růženec a splnili orlí pírko žízně (nemohli jsme asi hodinu pít). Když jsme po dlouhém výletě došli do tábora celí unavení, žízniví a někteří i hladoví, byli jsme rádi, že se můžeme jít osprchovat a trochu si odpočinout.
To ale zdaleka nebyl konec dnešního dne. K celodennímu výletu neodmyslitelně patří orlí pírko únavy. My rádkyně a podrádkyně jsme dostali za úkol vykopat tři díry a následně je zase zahrabat. Chvíli nám to trvalo, ale nakonec se nám to podařilo.
Na závěr bych jen chtěla přidat pochvalu vedoucím, kteří s námi výlet absolvovali, za to, že si obratně poradili s věcmi jako je zamčený bunkr, rozbité brýle nebo nějaké to zranění. Protože i v těchto všech situacích zůstali klidní a milí.
Klárka Mužíková, Vlaštovky
