Pro rádce už je odvaha zcela jiná zkušenost. Už jsme všichni vyspěli a mít zavázané oči nebo si vyprávět strašidelné historky není potřeba. Letošní rádcovskou odvahu nám na dvojce přichystal Karel. Pan vedoucí odvahy si byl vědom, že doopravdy nejde o životně důležitou zkoušku, jako v předešlých letech, a tak nás pouze zavedl kousek od tábora a ujistil se o našich geografických znalostech. Chtěl nás začít posílat do tábořiště, jenže i takový pořádný rádce občas může pocítit emoce strachu. Po pěti statečných se však šestý neodvážil dojít dál než dvacet metrů, dokonce se zbaběle vrátil úprkem. Všichni zbylí to vzdali taky, a tak jsme se s Karlem domluvili, že dojdeme ve dvojicích. První nezajímavá dvojice vyšla a bez problémů došla. Potom vyrazily rádkyně ještěrek a žabek.  Já s dalším chábrem jsme vyšli asi deset minut po nich, avšak nekráčeli jsme příliš dlouho a už jsme potkali dvě holky, které stály na místě, protože prý  něco zaslechly z lesa. Inu, pokračovali jsme ve čtveřici. A docela i tiše, dokud se za námi pološeptem neozvalo: "Nazpátek zlatíčka"!