Olympijský den

Co zažíváme v den olympiády.

Olympijský den

 

Zase je to tady. Ten jeden den v roce plný emocí, výzev a sebepřekonávání. Ten den, kdy stojí za to, do toho dát všechno. Ne pro vítězství, ale pro sebe. A tak celý den, za krásného počasí, překonáváme sebe a své limity. Šplháme, běháme a skáčeme a naše hlasivky pomalu slábnou. Jak to? Protože, když zrovna nezávodíme, tak hodně fandíme, křičíme a vzájemně se podporujeme. V kterýkoli jiný den bychom mohli být unavení, ale dnes to zkrátka nejde. Celé tábořiště je plné energie. Je krásné to pozorovat a ještě hezčí je to prožívat.

   Občas si potřebujeme na chvíli vydechnout. Nabrat sílu na to, co máme ještě před sebou. Tu hrozivou královskou disciplínu. Maraton. Běh, který nám občas připadá nekonečný. Ale pak proběhneme cílovou rovinkou, popadneme dech a všechen stres z nás opadne. Je to za námi. Uvnitř sebe posoudíme naše výkony. Dali jsme do toho nejvíc, co jsme mohli? Pokud ano, tak jsme všichni vítězové. Každý sám pro sebe se dnes mohl stát vítězem.

     Po zasloužené večeři si na nástupu poslechneme, jak úspěšné bylo naše snažení. Prožíváme radosti i smutky z porážky, ale radujeme se z úspěchů našich přátel.

     A pak večer, všichni společně, usedneme k táborovému ohni a slunce pomalu zapadá. V kruhu zní táborové písně a v nás roste odvaha a odhodlání. Zase za rok v tento den budeme posouvat naše hranice, které budou zase o kus dál. My budeme zase o něco starší, lepší, ale úplně stejně nadšení, že tady společně můžeme být.

     Po náročném dni ulehneme do spacáků. Unavení, ale šťastní. S očekáváním, co přinese zítřek a s touhou být stále lepšími.

Inka Gondková