Z jedné takové pochází hláška chlapce ze sprch použitá jako nadpis článku. Vlastně je otázkou, proč ještě děti sprchováním obtěžovat. Bitvy nerozlišují, zda jsi náčelník či podržoštěp, na konci jsou všichni zúčastnění mokří jako myši. V tomto čase ani neplatí, že „lavor, lavor, lavor, modlí se celý tábor“, neboť je to zpravidla „lavor za krk“ nebo „lavor ze zálohy“.
Ve čtvrtek řada družin zvolila vodu i dopoledne, v čase družinového volna. Šlo se do potoka, prolézalo pod mostkem, stavěly hráze. Ochlazujeme se i výběrem poobědového čtení, tentokrát z knihy Děti prérie od Ondřeje Balíka. To se odehrávalo ve vesnici, odkud pocházejí naše hrdinky Bojuje s kunou a Agléška, a to koncem ledna za tuhých mrazů.
Odpoledne jsme se vzchopili a šli konečně na dlouho připravovaný lov bizonů. Dopadl dobře – bizoni naloveni, přežití indiánských kmenů zajištěno, bude tatarák, řízky i škvarky. A třeba i mleté maso – a tím získá druhý rozměr hláška, která se v posledních dnech poněkud rozšířila od vedoucích k táborníkům: „Co to meleš?“ Snad za ni děti doma něco neschytají. Nebo třeba ve škole. To by bylo opravdu pikantní, kdyby s ní třeba v září vyrukovali čerství prvňáci na paní učitelku.
Večer došlo i na plnění zkoušky odvahy. Zpravidla tomu tak ve čtvrtek bývá a do programu to dobře sedí. Jen nevíme, zda přecejen do budoucna neudělat nějaký přesun, když ve čtvrtek bývá i čočka na jídelníčku. Na druhou stranu, lépe strávit večer v přírodě než ve stanu, že.
Se čtvrtečním odpolednem na nás začal sahat pařát konce tábora. Nikdo vůbec nechápe, jak se může týden smrsknout do šňůry krásných zážitků a uplynout tak rychle. Nicméně nic s tím nenaděláme, odpočítáváme čisté spoďáry a ponožky a začínáme se loučit. Dnes s vedoucí Martou (se začínáme loučit). Znovu fantasticky dotvářela jitřenkovou partu, fotila a publikovala, provázela duchovním programem a jako vždy vedla nejmladší družinu, tentokrát jako královna divočáků. Posíláme pozdrav do dalšího stanu, kam se odtud musela přesunout. Na druhou stranu, těšíme se na ty, kteří přijedou v sobotu bourat a po roce se zase uvidíme na tábořišti. Snad i toho dne bude voda jen v lavorech a vše dobře dopadne.
Howgh!
