Dnešní text bude jako krátký přehled zpráv, protože kdybychom měli jít do detailu, tak by z toho byl
nekonečný seriál.
Publicistika: Jak asi chápete z minulého příspěvku, v pondělí jsme šli na výlet. Jeho směr vycházel
z tajné zprávy obdržené od Ducha lesa, která zněla „Jdi na východ.“ Děti ji zavnímaly opravdu
zodpovědně, takže druhého dne před odchodem jedna holčička druhé: „Kam teď půjdeme?“ „Na
záchod.“ „Ne, na východ.“
Z domova: Zlatého bludišťáka (interní ocenění za nejlepší hlášku) vyhrála v úterý Anežka S. za
zkušenost při večerní hlídce. „Jedna holčička ve stanu plakala. Tak jsem za ní šla a řekla, jak se mám, a
ona usnula.“ ??? „No, ona mi nejprve říkala, jak se má ona. Ale to ji nevedlo k usínání. Tak jsme to
otočily a usnula hned.“
Drby a společenská rubrika: Vedoucí Kryštof a Štěpán (dvojčata) za to nemohou, opravdu pro to
skoro nic nedělají, ale (nejen) v družině Vlků mají oddané obdivovatelky. Ty ale ctí základní pravidla
slušnosti a zaměřily se už jen na Štěpána: „On nemá holku, tak si ho můžeme vzít. Ne teď, to je jasné.
Až vyrosteme.“ „Ale až vyrosteme a budeme tak velké, tak on už bude starý. Možná i mrtvý...“ „Tak si
musíme pospíšit, abychom vyrostly a on byl ještě mladý.“ Jestli to tak půjde dál, některá squaw
z družiny Vlků si koncem tábora vyslouží indiánské jméno Červená knihovna.
Z kultury: V úterý večer proběhl jako obvykle koncert, který byl – jako obvykle – krásný, překvapivý,
originální. Směs vystoupení dětí i dospělých, vážených i vtipných, nacvičených i improvizovaných. Je
pravděpodobné, že na youtube kanálu se objeví nějaký sestřih. Z toho, co je sdělitelné, vybíráme
vystoupení Buvolů, kteří přetextovali píseň Já jsem muzikant a přicházím k vám z České země. Jejich
podání bylo fakt entuziastické a publikum jako jeden kmen jim nadšeně sekundovalo. „Tak to chci
ještě jednou,“ prohlásil jeden chlapeček při potlesku. Dá-li Pán Bůh, budou ještě dvě příležitosti u
ohýnku či táborového ohně v Jerichu a píseň zlidoví (jako už ostatně její rým „písky, písky, písk –
Komanče bych lísk“). Velký úspěch mělo také společné vystoupení Bena a Oskara na hornu a pozoun.
Po vyslechnutí písní Běžela ovečka a Ovčáci, čtveráci se jeden zanícený chlapeček ptal: „Myslíte, že
umí zahrát i pohřeb?“ Večerem provázely indiánky Maruška a Kristýnka Š. a téměř se jím promlčel
zahraniční host, indián Černý medvěd v podání George. Pointa jeho účasti byla v tom, že ačkoliv se
tito tři nebyli schopni dorozumět žádnou společnou řečí, přesto mohli sdílet krásný večer naplněný
uměním. Až ex post jsme se dozvěděli, že George ve snaze o neznámý indiánský dialekt mluvil ve
skutečnosti japonsky.
O počasí: Začaly jasné dny, přes den ostré, v noci s hvězdným nebem, až oči přecházejí, srdce se svírá
a hvězdy z toho padají.
Recept na spokojený tábor: Krupičná kaše k večeři. Není to žádná brnkačka – uvařit a umíchat
správné množství. Kuchařkám se ale letos zase povedla a zavládla všeobecná spokojenost.
Ta, která nemusela po nikom dojídat
