Naši milí odběratelé jitřenkových novinek, i třetí táborový den se hlásíme
s čerstvými zážitky z našeho putování prérií. Novopečený dospělý indián Sokolí
oko se společně se stále usměvavou indiánkou Bojuje s kunou a hrdinou našich
poledních čtení Havranpírkem vydali zachránit indiánské kmeny před
prázdnými spížemi. Přece jenom, kdo by si chtěl nechal ujít takové dobroty jako
řízek z bizona nebo chutné bizoní jitrnice.
A tak se malí lovci vydali po vydatné snídani sestávající z výborné kakaové
pomazánky a křupavého chleba na dlouhou cestu bizoní rezervací Orlické hory
směrem ke kapli svaté Anny v Čiháku, kterou jsme dokonce směli obhlédnout i
zevnitř (tímto děkujeme milým náčelníkům a náčelnicím obce Klášterec nad
Orlicí za to, že nám tuto empírovou dominantu odemkli). Proto jsme také naše
malé lovce bizonů ujistili, že „ten plešatý pán s miminkem a květinkou“ opravdu
není svatá Anna, ale svatý Antonín až z daleké Itálie, který má v této kapli také
svou sochu.
I přes to, že nám počasí na lovu přálo, žádný živý bizon se k nevoli všech
zúčastněných neobjevil. Bojuje s kunou a Havranpírko ovšem všechny malé
indiány obešli s kožešinou a lebkou bizona, které se (samozřejmě zcela
náhodně) objevily v cíli putování. Šance, že se bizoni nakonec přes to všechno
objeví, tudíž stále přetrvává.
I když se lov nezdařil úplně podle plánu, dokázaly se děti dostatečně zabavit.
Například Mustangové a Orli si během cesty připínali na oblečení a batohy
kolíčky, které si navzájem vyměňovali tak, aby je při zastávkách u sebe neměli.
Bezkonkurenčně největší úspěch ovšem zaznamenalo koupání u Zemské brány
– prérijní teploty dnes atakovaly hodnoty, při kterých bylo vhodné se zchladit
ve studených vodách Divoké Orlice.
Věříme, že se nám nakonec podaří ukořistit dostatek bizoního masa na celou
nadcházející zimu a že se ještě více skamarádíme jak mezi sebou, tak i
s planinami amerických Orlických hor. Letošní jitřenkové putování totiž stále
teprve začíná!
Lovu zdar!
Vaše (již lehoučce unavené) vedení
