Poslední den vždycky přijde rychleji, než by se člověku mohlo zdát. Jakmile se přehoupne půlka tábora, nemilosrdně se blíží a pak tu najednou je. Na děti pak najednou přijdou smíšené pocity – celý týden spousta z nich hlásí, jak se těší domů, a najednou, když se z toho stane realita, přijdou i opačné zprávy – že by ten tábor vlastně ještě končit nemusel.
Je to den, kdy vše vrcholí. Zlo je poraženo, z panošů se stávají rytíři a z vedoucích se stávají mrtvoly. Naši účast na Ajaxově putování jsme završili hrou v lese, kde jsme zrušili zakletí prince Jiřího, a to získáváním vzácných kamenů (navzdory snaze zakletých vedoucích děti pochytat). Odpoledne se konečně princ Jiří navrátil k princezně a přinesl jí dračí kůži (aniž by kvůli tomu muselo zemřít jediné zvíře). A večer jsme také slavnostně pasovali všechny panoše na rytíře. Barevné šátky vyměnili za rytířské placky, takže už nebudeme muset rozvazovat uzly, díky kterým šátky na dětech velmi pevně drží. Kdyby aspoň fungovaly jako uzly na kapesníku, aby si děti zítra při balení nic nezapomněly!
Co se týče veder, bohužel nás neopustila ani po včerejším dešti, takže z družinkového volna se automaticky stala výprava k vodě. Osvěžení to však přineslo jen krátkodobé, a tak odpolední sportování (nevšední, protože děti si při příležitosti posledního dne mohly vybrat, jaké aktivitě, třeba horolezení, se budou věnovat), plynule přešlo ve vodní bitvu. Odtud také bez kontextu nesrozumitelný titulek článku, který je docela vtipným jazykolamem, ale hlavně vystihuje situaci: Zlili-li Lili, či nezlili-li Lili? A kdybyste se někdo ptal, Lili skutečně zlili.
Bohužel, začátek konce Jitřenky je tu ve chvíli, kdy se účastníci začínají rozjíždět. Dnes to platilo o jedné ze tří kuchařek. Ale finis coronat opus. Na oběd smažený květák s bramborami, na večeři buchtičky s krémem. Některé děti si přidávaly dohromady sedmkrát.
Den zakončil táborový oheň. Byl tak tradiční, až by se dalo říci, že vznikla jitřenková „liturgie“ táborového ohně. Krom Draka od zemské brány a Slunce za hory UŽ ZASE zazněly vtipy o holčičce, co neumí říkat „r“ a chce si koupit vydru, o tom, že co je na zemi se nezvedá, o žábě, co nepůjde na výlet s ostatními zvířátky, a o velblouďátku. My to fakt neplánujeme, ono se to prostě děje.
A kvůli čemu nám dnes zacukaly koutky? Jeden táborník komentoval planoucí pagodu táborového ohně takto: „Je to, jako když hoří panelák, ale takovej malej.“ To jste věděli?
Brzy navi!
Vaše Jitřenka
