Děti byly po pondělním výletu přiměřeně utahané, a tak bylo možné zatlačit čas budíčku až k půl osmé. Krom notorických vstávačů děti spaly až do budíčku. Tomu předcházel vtipný moment, když Betynka v pondělí na večerní poradě významným hlasem prohlásila, že děti jsou unavené, a tak se druhý den sejdeme ráno v kapli až v 7.35. Přes pokročilou hodinu to vzbudilo ve vedení značné vzrušení a radost. Měli jste vidět Betynčin zděšený pohled, když jí došlo, co řekla. „Ne, špatně. V 5.35!“ Tak tím to moc nevylepšila.
Jistě vás zajímá, jak se máme, jak snášíme vedra, která v těchto dnech v Česku panují. Věru, všimli jsme si, že není chladno, že je přímo tak nějak tepleji. Ba je občas i hic. Nevíme, jak vypadají tepláčky našich dětí, stany na noc zavazujeme jen ze zvyku, i ty vosy létají nějak pomaleji. Ale nemusíte mít o nás starost. Pondělí s výletem byl den strávený ve stínu v lese a u Orlice. A dnešek v táboře byl relaxační a voda si nás i tady našla (STK – sprcha, tůňka, káď). Tak teď je potřeba ustát i zítřek, kdy plánujeme olympiádu – rytířský turnaj.
Sem se hodí dát jednu hlášku. Slyšeli jsme tábornici vysvětlovat kamarádce, že ona se ráno v tůňce ponoří vždy až po ramena. Zdálo by se, že je to projev otužilosti, pokud by ale tábornice nepokračovala: „Dělám to, abych onemocněla a nemusela na maraton.“ Má smůlu.
Zadruhé, co jsme v úterý dělali? Krom hry postavené na družinové spolupráci jsme měli i družinový čas, který většina skupin využila k nácviku vystoupení na večerní posezení. To bylo tak: princezna má dobrou přítelkyni, která jí jako překvapení darovala k narozeninám výlet vzducholodí. Toho, kdo obdržel vstupenku, v podvečer vítala V piškvorkách u jabloně půvabná letuška a zkušený kapitán. Vystoupali jsme do oblak a užívali pásmo hudebních čísel a scének, vážných i absurdních, povedených i nepochopených. Bavili jsme se královsky.
A co jsme v úterý jedli? K obědu byla osvědčená stonožka, totiž množství kuřecích stehýnek a paliček. „Tak tohle kuře už dopípalo,“ konstatoval suše táborník. Večer jsme si smlsli na krupičné kaši a děti nešetřily superlativy. Věříme, že je to upřímné, byť mnohé v těchto dnech chválí v jednom kuse všechno, v průhledné snaze budit zdání nějaké ctnosti a získat známky do svého alba. Inu, nebyli jsme jiní.
Minula 23. hodina. Na Americe se rozhostil mír a klid. Okolo chalupy cvrčí nějaký crčící tvor tak silně, že máme podezření, že je to nějaká Vikyho technická vychytávka (ale prý není, prý je to fakt přírodní). Vedení se pomalu trousí spát. Někteří jdou ještě pozorovat hvězdy, které jsou při aktuálně vyjasněné obloze úžasné. (Včera padaly, ale stále jich tam zůstaly hvězdné mraky.) Álí jde zrýt pískoviště. Živote, postůj chvíli, jsi krásný.
Vaše Jitřenka
