Naši jitřenkoví panoši si rychle navykli na táborový režim a program jede v plném proudu. Zabere to skoro celý den, takže není čas na smutnění. Během kritéria má každý příležitost se v něčem zlepšit – ať už překoná strach na kladině, zvládne kotrmelec nebo třeba zkusí nesundat druhému čepici, i když ho to zrovna hodně láká. Pak přichází výzva i pro vedoucí – vysvětlit, proč se taková čepice ostatním nesundává.
Toto vysvětlování se dá propojit s myšlenkou, která celý týden provází – že se snažíme, aby naše chování odpovídalo některé ze ctností, podle kterých se řídí každý správný rytíř. Může se jednat o pokoru, vytrvalost nebo třeba statečnost. Ale není všechno statečnost, co bolí. Jedna tábornice, která pochopila, že se jede na ctnosti, se dnes přiblížila k vedoucím a významně oznamovala, že byla velmi statečná, protože už spadla na levé koleno a vůbec nebrečela, pak se odřela o kládu a v řece si zas narazila ruku… Tak jsme jí vysvětlili, že to není statečnost, to je nešikovnost. Ale to je detail. Děti si mohou cvičit ctnosti každý den.
I duchovní program, a spolu s tím dětmi pronášené přímluvy, prosby a díky, přinášejí úsměvné momenty. Mezi jinými zazněla prosba „za stromy“ nebo aby „skončil mír v Izraeli“.
Pondělní výlet proběhl pod záminkou hledání prince Jiřího. Ten byl, jak se nakonec ukázalo, zajat baronem Hrůzomilem a musel čelit hladomorně. My jsme čelili hlavně vosám, kterých je, stejně jako jejich bodnutí, letos opravdu požehnaně (jestli se to tak vůbec dá říct). Občasné bodnutím způsobené slzičky jsme si však mohli smýt v Orlici poblíž Zemské brány. Na to, že při rozdělování instrukcí k výletu zaznělo, že se podle mapy zvládne zorientovat tak šest procent vedoucích, jsme tam všichni zdárně trefili.
Tak nám držte palce, ať trefíme správnou nohou i do dalších táborových dní.
Vaši trochu unavenější vedoucí
