Hlášení pro maminky: Všechny děti žijou.
A teď, když jsme všichni v klidu, co se na táboře stalo?
Využili jsme času navíc, který jsme získali oproti ostatním běhům (ty budou najíždět až odpoledne), například kondičkou navíc, nebo hrama na seznamování. Těžko říct, proč z toho nebyli všichni nadšení.
Shovívavý Viki na první den přikázal pouhý jeden desátek, abychom děti neodrovnali hned na začátku. Snad se to povedlo.
Večer a v noci jsme měli velkou příležitost zjistit, jak moc děravou plachtu kdo má. Některé jsme museli spravit, jiným jsme museli opravit postele, které se pod nimi lámaly, ale teď už mají všichni kde spát a další bouřka nebo déšť nás jen tak nepřekvapí.
Neděle se nesla ve znamení kritérka, přičemž děcka dostaly své zápisníky. Schválně, jak dlouho bude trvat, než se první zápisník ztratí. Kritérko vyčerpalo jak děti, tak vedoucí. Kromě kritérka děti prošly i prohlídkou vlasů. Můžeme ale s klidným srdcem napsat, že těch málo jedinců, kterým v hlavě něco hnízdilo, jsou umytí odvšivovacím šamponem a vyčesáni. Jsme čistí.
V poledním klidu jsme začali číst tematickou knížku, pro letošek je to Hana od Aleny Mornštajnové. Idea je jedna z informací, kterou nemůžu nijak přiblížit, abych neprozradila nic konkrétního dalším běhům, proto bude vše poněkud neurčité.
Po obědě nás potkalo příjemné překvapení v podobě balených nanuků pro děti. Zbylé zmrzliny Igor spravedlivě vyhodil do vzduchu, takže si zmrzku chytili ti dlouháni. Jak prohlásil Mouťa: „Stejně nemám rád zmrzlinu vcelku.“ Jelikož všechny vyhozené ledňáky byly po dopadu na padrť.
Docela nás ubíjí všudypřítomné vedro a slunko, ale upínáme své naděje k zítřku, kdy má pršet. Zatím se snažíme pravidelně pít a být ve stínu.
Po večeři děcka napínaly své mozečky při luštění šifer a následném skládání částí obrázků do celku. Poté přijel Vojty a odsloužil nám nedělní mši.
Když jsme šli v klidu a suchu večer spát, netušili jsme, co nás další den čeká... Ale o tom zase příště.
