V neděli večer před večeří zazněla první sekera, signál pro podrádce. Shromáždili jsme se všichni rádci i podrádci a bylo nám řečeno, že na nástupu už máme být připraveni na výlet. Rychle jsme dojedli večeři a sháněli všechny potřebné věci. Po nástupu jsme se shromáždili před garáží a rozebrali si jídlo. Vedoucí  nám dali mapu a vyrazili jsme směr Anenský vrch. Po chvilce nám řekli, že jsme v roce 1968, a že se snažíme dostat do západního Německa. Rozdělili nás do dvojic kluk holka a dostali jsme za úkol poznat se jako bychom byli manželé. Celou cestu jsme se pak poznávali a do cíle jsme dorazili po jedenácté. Rozložili jsme si plachty a šli spát. Spali jsme pod rozhlednou na cestě plné kamínků, nebylo to moc pohodlné spaní. Ráno jsme si dali snídani, zabalili si a vyrazili směr Horní Rokytnice. Šlo se nám hezky a za chvíli jsme tam byli. Čekala nás tam Navara s jídlem. Nechali jsme si odvézt spacáky a pokračovali dál až do Žamberka. Dorazili jsme tam jako první ze všech skupinek. Po cestě tam jsme skoro všichni zvládli vydržet orlí pírko žízně, což obnáší to, že jsme určitou dobu nesměli vůbec pít ani jíst. Dali jsme si oběd a poslechli si prohlídku v rodném domě Prokopa Diviše. Pak dorazili i ostatní a my se přemístili k nedalekému malému jezírku, kde jsme se vykoupali a na chvíli "chillovali". Poté jsme šli na náměstí a nakoupili si v Hrušce. Vyrazili jsme směr tábor, předešli  skupinu mladších a viděli jsme nejmladší, kteří se vezli autobusem. Šli jsme docela po sluníčku a už jsme byli dost unavení. Do tábora jsme stihli dojít do šesti. Všichni už se těšili do sprch. Byl to prima výlet a navzájem jsme se hezky poznali.