Začali jsme tím, že jsme se všichni rádcové sešli u cimbuří, ale vedoucí nás hned všechny poslali zpátky se přiobléct, protože v lese bývá pořádná zima.
Až jsme se konečně všichni sešli, vydali jsme se směrem k salaši nad horní loukou. Tam jsme si všichni museli zavázat oči šátkem a už být úplně potichu, jak se ztmívalo tak jsem pomalu začínala mít strach ještě když jsem nic nevidela. Vedoucí nás pak za ruce vedli někam hluboko do lesa, nejdřív jsme šli po cestě, ale pak už to začlo být dost nepříjemné, protože nás vedli i přes nějaké houští.
Po někajaké době chození jsme konečně zastavili a mohli si sundat šátky, ale byla jsem sama jen s vedoucím. Řekl ať si rozdělám spacák, že tu budu spát a odešel.
Tak jsem aji udělala, ale nemohla jsem usnout, pořád jsem slyšela různé zvuky z okolí a to mi nahánělo strach. Nevím kolik času uběhlo, ale vím že už byla úplná tma, když se objevili dva vedoucí a řekli mi, ať se rychle sbalím, že jdu zpátky do tábora. Byla jsem hrozně zmatená, protoźe jsem si myslela, že tam fakt budu spát.
Šla jsem po cestě a už jsem naštěstí viděla světýlka, podle kterých jsem našla cestu zpátky do tábora. Naštěstí jsem tábor našla a šla se nahlásit do wigvamu a pak mohla jít spát.
