Olympiáda z pohledu mladší tábornice
Večerní nástup před olympiádou jsme si vylosovali, za jaké území budeme soutěžit (např. Kritické pásmo, Zelené údolí, atd.). Další den ráno jsme měli mši za olympiádu a potom rychlý nástup na volejbalovém hřišti. Tam jsme se zařadili k našemu území a udělali jsme průvod na klučičí náměstíčko. Vytáhla se česká a olympijská vlajka, vyšli jsme v průvodu z náměstíčka a zařadili se do různých kategorií: mladších dívek, chlapců a starších dívek, chlapců. Teď začala ta pravá olympiáda.
Jako první jsme měli házet krikeťákem. Bylo to dost lehké, protože to nebyl krikeťák, ale tenisák. Poté jsme šli na horolezeckou stěnu. Tam to bylo zajímavé, protože lezly dvě holky najednou a dalo se pořádně fandit. Potom následovala nejnáročnější disciplína, a to byl běh do svahu. Museli jsme co nejrychleji běžet do kopce. Spousta holek to vyběhla úplně celé.
Třetí disciplína byla sprint. Běžely jsme dvě vedle sebe a to hodně rychle. Pak jsme šli na švihadla. Každá dívka měla dva pokusy. Konečně byl Anděl Páně, oběd a poledňák. Na rychlý nástup jsme se sešli na volejbalovém hřišti na štafetu. Běželi vždy dva mladší a dva starší táborníci. Potom běželi vedoucí a rádci.
Po štafetě jsme se opět rozdělili do skupin podle věku a pohlaví. Šli jsme na šplh na tyč. Přestože tyč spousta holek nevylezla, všechny jsme se o to pokusily. Po tyči jsme šli na skok z místa. A nakonec jsme běžely opičí dráhu.
Úplně nakonec byl maraton. Je to královská disciplína. Všichni ji zvládli. Následoval dlouhý nástup a slavnostní oheň. Potom jsme šli všichni spát a zdály se nám krásné sny.
- Stáňa Fojtová, Berušky
Olympiáda očima starší tábornice
Z olympiády jsem letos (stejně jako každý rok) nebyla vůbec nadšená. Musím ale říci, že mě tento rok potěšil pozitivní přístup ostatních táborníků a vedoucích. Večer na nástupu před osudným dnem si pro nás vedení připravilo hezky synchronizovaný tanec a také nás rozdělilo do skupin. Já jsem si vylosovala skupinu Dračí stezka.
Další den hned ráno jsme začali soutěžit. Nejvíce mě bavilo házení diskem a nejméně, jako většinu z nás, běh do svahu. No, a po svačině přišel na řadu vrchol celé olympiády - maraton. Někteří vybíhali s nadšením, jiní zas tolik ne, ale všichni jsme se dostali do cíle s dobrým pocitem, že už to máme za sebou.
Po dlouhém nástupu s vyhlašováním výsledků, kde naše skupinka Berušek zazářila jako první ve štafetě, jsme se odebrali na slavnostní oheň, a pak k dlouhému spánku, natěšení na zítřejší odpočinkový den.
Když to tedy shrnu, tak jsem si olympiádu na táboře velmi užila. I přestože jsem se v žádné disciplíně neumístila, jsem moc ráda, že jsem měla možnost překonávat sama sebe.
- Marťa Žolnerčíková, Berušky
