Pondělí 1.8.
Běžný den družiny Kamzíků
Znáte ten pocit, kdy se zničehonic vzbudíte, venku je světlo a ani nevíte, kolik je hodin a pak přijde vedoucí a ptá se, jestli náhodou nemáte plavky už na sobě? Tohle se děje tak nějak každé ráno. A když začne hrát hudba, musíte vylézt ze stanu a s družinkou řvát pokřik. Ten náš radši ani nezmíním, protože za to skutečně moc nestojí. Inu po pokřiku Kamzíků jsme museli bojovat o slušné místo na pořadí rozdávání jídla při běhu do tůňky. Po snídani, které se naše družinka dočkala překvapivě rychle, nastal čas na lov orlích pírek. Zde se musela prokázat naše fyzická zdatnost ve zkouškách jako např. Saltus maximus, Obratnost a Horolezec, ale i naše znalosti – Bible, Zdravotník, Přírodovědec atd. Když skončila mše, oběd a polední klid, dostali jsme od Marca Pola rozkaz k prozkoumání mongolských krajin pro nalezení ideálního místa na stavbu kláštera. Kamzíky po cestě potkala družina holek, jejíž jméno pisatel článku zapomněl. Týmy se pak doprovázeli do tábora a při cestě doplňovaly své schopnosti v orientaci v mapě. Den jsme uzavřeli stezkou odvahy, kdy si někdo vyslechl strašidelné příběhy, jiný zase zhlédl film a každý se pak vydal na různorodé cesty tnou a lesem, plný nástrah a klestí. Všichni členové družinky však ve zdraví přežili celý den a někteří i kousek noci.
Družina Kamzíků
