Na ranním nástupu dne 18. 7. nám řekli, že bude olympiáda, a rozdělili jsme se do týmů. Pak jsme šli na stanoviště a dělali disciplíny, například: sprint, skok do písku, lezení na tyč atd.
Odpoledne jsme vyběhli maraton. Běželi jsme po louce v lese, a pak jsme běželi do cíle. Měli jsme volno, pak byla večeře, byl nástup a po nástupu byl slavnostní olympijský oheň, a potom se šlo spát.
Anežka Mazálková (Žabky)
9. táborový den nás čekala olympiáda. Ráno nám začalo stejně – převléct se rychle do plavek a jít na rozcvičku. Tentokrát jsme ale nešli do tůňky, ale jen proběhli branou. Už z rána jsme se převlékly do olympijského oblečení a rozřadily se do míst, které jsme si den předtím vylosovaly, a celý den jsme za ně bojovaly.
Potom se na jednotlivých stanovištích sešly už skupiny dle kondičky na svém místě. Každý se snažil, jak jen mohl, ale jak se říká, každý má nadání na něco jiného.
My jsme si vyzkoušely spoustu nových věcí, jako třeba hod diskem nebo kriketákem, a tak dál. Večer byl hrozně dlouhý nástup, kde se vyhlašovaly všechny disciplíny všech čtyř kategorií. Dolů se dávaly i vlajky: česká vlajka i olympijská vlajka. Po dlouhém nástupu jsme měly slavnostní olympijský oheň. Zazpívaly jsme si písničky a pak šly spát po tom náročném dni. Myslím, že si to každý užil a vyzkoušel něco nového.
Vendy Gajdušková (Veverky)
Stejně jako každý rok se maraton dělal až jako poslední disciplína. Po svačině, která byla velmi dobrá (ostatně jako každý rok), jsme se s kamarádkou začaly rozcvičovat, ale nijak jsme to nehrotily, jen tak, aby se neřeklo. Všichni vypadali smíření s tím, co je mělo čekat. Možná k tomu dopomohlo i to, že se vybíhalo k Ontárku a ne na horu po louce.
Když zatroubili rychlý nástup, všichni jsme se sešli na volejbalových hřištích. Rozřadili nás na startovní čáru podle predispozic, o kterých si mysleli, že máme na doběhnutí jako první. Nejdřív šli starší kluci, následovaly starší holky, po nich mladší kluci a zakončovaly to mladší holky. Na zatroubení jsme všichni vyběhli.
My jsme měly plán na začátku rychle vyběhnout dopředu a pak už si místo jen udržet. První asi kilák nás běželo dost pohromadě, postupně však začali odpadat (jen obrazně). Běželo se hezky, trasa byla celkem rovná, a když ne, kopec jsme prostě vyšli. Taky bylo dobré, že se tolik neběželo po louce – tam to nikdy neubíhá rychle.
S kamarádkou jsme běžely celou dobu spolu. Posledních asi 500 metrů už jsem fakt nemohla, tak jsem ji nechala běžet – bála jsem se, že nás někdo předběhne a já ji potáhnu dolů. Nakonec jsme doběhly chvíli po sobě. Musím říct, že tenhle maraton jsem si užila, běžel se nádherně.
Verča Mazálková (rádkyně Veverek)
Po doběhnutí maratonu jsme dostali teplý čaj a mohli jsme již rovnou do sprch. Poté jsme měli volno a večeři. Na večeři byly špagety. Po večeři byl druhý nástup, bylo vyhlašování všech disciplín, které jsme plnili jako jednotlivci, pak bylo vyhlášení maratonu, také výherců celé olympiády ve své kategorii (naše rádkyně byla první ve starších holkách) a pak bylo vyhlášení štafet. Nakonec bylo vyhlášení měst, do kterých jsme byli přiřazeni předchozí den. Večer byl slavnostní oheň, který zapalovali výherci jednotlivých kategorií a výherce maratonu, zpívali jsme a poslouchali.
Žabky
Brzy ráno jsme vstali a běželi do tůňky, potom už začaly olympijské hry: skok z místa, skok do písku, sprint, horostěna, sprint do kopce, tyč, švihadlo a všemi oblíbený maraton.
Kája Pekárek (Srnci)
