O letošních prázdninách mi byla dána možnost prožít krásných čtrnáct dní na táboře Radost a jsem za tento čas nesmírně vděčný. Za prvé proto, že se mi oživily vzpomínky na vlastní tábornická leta na Americe. Za druhé proto, že jsem mohl zahlédnout krásu živé víry tolika dětí při společné modlitbě, při jejich zapojení do zpěvu písní, při obyčejných setkáních, ale i hlubokých rozhovorech, svědčících o tom, že se snaží žít s Pánem. Viděl jsem radost v jejich tvářích, drobné i větší skutky svědčící o vzájemné spolupráci, pomoci a zájmu o druhého. Mohl jsem vidět i nemalou snahu při překonávání obtíží a někdy i sebe sama.
Děkuji také za to, že jsem mohl být součástí týmu vedoucích, který pro chod tábora obětavě nasazoval své síly a čas, ve kterém se ve vzájemné spolupráci každý snažil přijímat svůj díl odpovědnosti, a který se za svěřené děti pravidelně společně modlil. Mohl jsem podrobněji objevovat, kolik nenápadné a často i očím skryté práce, stojí za přípravou hladkého průběhu celého tábora, i to, že se našlo tolik ochotných srdcí i rukou, které se jí chopily.
A tak, když se ohlížím za těmito dny, zpětně ještě silněji vnímám tu nesamozřejmost chvil prožitých v duchu radosti a v modlitbě děkuji za Ducha, který vane na Radosti.
o.Jarek
