Poslyšte názvy našich sportovních družstev:
- Větrem ošlehaní mořští vlci.
- Posádka pravého záchranného člunu Jitřního poutníka.
- Mechem obrostlé mořské sirény.
- Dechberoucí domorodé lovkyně perel.
- Pobřežní hlídka Osamělých ostrovů.
- Dobrosrdeční napravení piráti.
- Nespoutaní mořští koníci.
- Kuňky z tůňky čili Žabičky babičky Evičky.
Výsledky soutěžení budou zřejmé z fotogalerie. Při vyhlašování při posezení u ohýnku v Jerichu jsme byli zcela oslnění záplavou blesků. Filmové hvězdy musí jistě chodit velmi brzy na plastické operace očí…
Tak snad jen pár střípků z tohoto dne:
- Štefan dnes přijel. Nejprve, když jsme uviděli bytelný dvojplošník, jak poprvé a podruhé a potřetí proletěl docela hodně nízko nad táborem a okolními lesy, nejprve jsme jásali, mávali, podivovali se. Když to bylo podesáté, překvapilo nás to. Když létal ještě v době, kdy děti byly dávno ve sprše, a říkali jsme si, že raději nebudeme nic nahrávat, aby nebyl špatný zvuk…, tak to už nás opravdu štval.
- V době poledního čtení vidím Barunku, jak se vrací ze záchoda a nějak moc nespěchá. „Barunko, už se dočetlo?“ „Ano.“ Ale na tábořišti je ticho, tak mi to nějak nehraje. „A tak co tam pořád ještě všichni dělají?“ „No, oni postupně budí vedoucí,“ pravilo to děvče bezelstně. Víte, někdy ani ta káva nezajistí, že po obědě vydržíte celé čtení vzhůru. A je to tak dobře.
- Vojan vyhlašuje svou disciplínu, hod létajícím talířem. V kategorii mladších chlapců mu trojice táborníků již stanula na stupních vítězů. Vojan rozdává diplomy, když v tom: „Jejda, Filipe, ty máš být na druhém, ne na prvním místě. Na prvním je Jeroným. To je nepříjemná záměna… Ale Tobě, Jeronýme, gratuluju.“ A takhle je to s ním pořád…
- Na vyhlašování dorazili také král Edmund a královna Lucinka. Sklidili obdiv a zdobili svým předsednictvím celou ceremonii. Stejně tak vděčně je přijímán Rípčíp, kdykoli se objeví v celé své kráse. A ostatně i drak (zakletý Eustác) měl na nástupu velký úspěch. (Aneb proč se hodí kostýmy z pohádky o Ajaxovi i v Narnii…) I vedoucí posléze hádali, kdo vlastně draka ztvárňoval. Protože maska, kterou před lety zhotovila teta Iveta, byla dokonalá. Oficiální stanovisko je takové, že to byl najatý ochotník ze Žamberka.
- Po vyhlašování nás vzhledem k počtu diplomů u Jeronýma napadá, kolik asi mají doma Štefkovi celkem sportovních diplomů, kam je asi dávají a zda na ně nemají nějakou speciální skartovačku…
- Od Dnaky: Při ukládání dětí ke spánku jdu požádat Josífka, aby se šel trochu věnovat své sestře, naší Magdalence. „Vidíš, Josífku, Dominik se taky stará o svého bráchu Ondřeje.“ Ale Dominik mi tento příměr poněkud shodil: „No, to jo. Ale tady se o ni pořád staráte vy a pak Helenka, takže já jen koukám, že má celý den rozšněrovaný stan. Tak abyste s tím něco udělali.“
- Od Vojana: „Sotva pleteš nohama, vezmu Tě do stanu. (Ve smyslu zanesu.) Kde máš stan?“ „Vedle Aničky.“ „A kde má stan Anička?“ „No vedle mě.“
- Dnes „materiálně“ skončily velké běhy tábora. Vedoucí Sany dnes totiž doprala poslední prádlo, které zbývalo v prádelně ještě po trojce. Zasloužila by si speciální zlatou medaily. O uklizené Přemyslovně ani nemluvě.
Díky všem, kdo dali vědět, že přijedou pomoct s bouráním tábora v sobotu. Už to vypadá velmi dobře. Uvítáme stále každého rodiče, ale už nemáme obavu, že bychom to nezvládli.
Zítra musí odjet otec Hardy. Tak jsme na jeho počest zazpívali u ohníku o dědečkovi ze Strakonic. Zítřejší ranní mše svatá bude naše poslední na táboře.
Mariana
