Olympijský den

Máme se dobře. Dopisy došly. Rtuť na teploměru se plíží vzhůru. Už se jen několikrát se vyspíme.

Naši milí táborníci se již zdají být utahaní. Ve středu jich dobrá polovina spala až do budíčku, případně je nevzbudili ani trpaslíci z ampliónu. Předpokládáme, že po následujícím celodenním sportování při příležitosti velkého lovu bizonů k vytváření zásob na zimu (olympiáda) toto skóre ještě naroste. Zaplať Pán Bůh. Evžen na ranní hlídce je už přecejen starší pán a chce mít svůj klid. Krom toho – a to na velkém táboře nezažijete – je fakt pěkné děti budit a dopřát jim jejich čas. V poklidu, pomaloučku. (Tohle by se na velkáči mělo zvážit jako příslovečná Kanada – pomalý budíček. Nádhera.)

Olympiáda zdárně proběhla. Dvakrát čtyři disciplíny a maraton se nám trochu přibližovaly pokladovce. Ale statečně se držíme tradice a trváme na olympijské vlajce, diplomech a medailích, třebas jen za lovení rybiček z kádi. Vedoucí také zápasili, třeba v disciplíně Oblékání dětí do sportovního oblečení na čas. Hláška od táborníků: Na nástup nosíme „posvátná“ trička (namísto slavnostních).

Mnozí to asi nevíte, ale indiánský příběh prožíváme na Jitřence poprvé. Tak nějak jsme při přípravách toužili po změně a nepochybovali jsme o tom, že s indiány to půjde dobře a pěkně. Taky že jo. Máme indiánské úbory, zbarvení, písničky, jména… Matěji například hrozí přezdívka Ten, který vyhodil krupičnou kaši. Je za tím historka, že namísto kaše dostal jako chlap v kuchyni kousek pečeného kuřete. A když se vracel od ňamky, kam vyhodil kosti, uviděla ho holčička a hlasem se směsicí nevíry a pohrdání pravila: „Tys vyhodil kaši?“ Používáme indiánské pozdravy, pokřiky a také gesta. Naposled jsme zavedli gesto pro „být z ticha“ – dá se to popsat jako zvednutí zavřené pěsti, pro lepší zapamatování „držet hubu“. Některé děti nevěděly, co to vlastně znamená to sousloví „držet hubu“. Tak jsme jim to vysvětlili. Jedno holčička se pak velmi ksichtila a na dotaz vedoucí řekla, že potřebuje pšiknout, ale nemůže, protože právě držíme hubu…

Níže najdete slibovanou píseň družiny Siouxů ze včerejšího koncertu. (Nápěv Little Big Horn).

Přejeme dobrou noc či dobré ráno, pokud právě neobědváte.

Howgh.

 

Tam kde leží Tábor Radost je indiánská zem,

tam přijíždí náčelník Vojta se svým Land Roverem.

Věčný otázky dětí, unavení vedoucí.

A z indiánských signálůůů po nebi letí dým.

 

Říkal nám to Viki, já měl jsem v noci sen:

Bez tůňky a bez kondičky já tolik šťastný jsem.

Kmen Siouxů je statečný a dobře tábor zná.

Proč Pompo neuklízí ten svůj smrdutý stan?

 

Tam blízko stolů jídelních jsou tety kuchařky.

Vaří nám kuřata, brambory a řízky.

Všem nám velmi chutná, tak jdem si pro nášup.

Jedinou možnost ještě máááš:

„Teto, mně přidej.“ (ale bez vajíčka)

 

Říkal nám to Viki, já měl jsem v noci sen.

Bez tůňky a bez kondičky já tolik šťastný jsem.

Kmen Siouxů je statečný a dobře tábor zná.

Proč Mity nejí maso a tofu k rýži má?

 

Tam blízko brány náměstí ambulák Fabka má.

Léčí nám zranění a bříška bolavá.

Stříká sprejem do nosu, kape do očí.

Jedinou možnost ještě máááš:

„Bříško mi pofoukej!“

 

Říkal nám to Viki, já měl jsem v noci sen.

Bez tůňky a bez kondičky já tolik šťastný jsem.

Kmen Siouxů je statečný a dobře tábor zná.

Proč Qwéčko, když je bez brýlí, vůbec mně nepozná?

 

Tam blízko sadu kostel je, v něm Hardy vrhá stín.

Tam na mši zvony zvoní a všichni jsou tam in.

Každý z nás se tady, vykoupí ze svých vin.

Jedinou možnost ještě máááš:

„Bůh je Manitů!“

 

Říkal nám to Viki, já měl jsem v noci sen.

Bez tůňky a bez kondičky já tolik šťastný jsem.

Kmen Siouxů je statečný a dobře tábor zná.

Proč Vojta hlasem hlubokým nás pořád kárat má?

 

Nad naším milým táborem Manitů ruku má.

Každý z našich vedoucích své děti dobře zná.

Jitřenka je nejlepší mé srdce získala.

Jsem rád, že sem jezdit smíííím, už takhle od mala!

 

Říkal nám to Viki, já měl jsem v noci sen.

Bez tůňky a bez kondičky já tolik smutný jsem.

Kmen Siouxů je statečný a dobře tábor zná.

Má Jitřenka poslední, moc pro mě znamená.