Hned při ranní rozcvičce bylo jasné, že to nebude lehké, protože slunce strašně moc pálilo. Nervozitu nejvíce pociťoval žaludek, který naprosto odmítal přijímat jakékoli jídlo. Jako vždy jsme si se svou spolubydlící, rádkyní Áďou nestihly uklidit, takže nás potěšilo, že na nás prohlídka nevyšla. Posilněni snídaní a modlitbou jsme vyrazily podávat nejlepší sportovní výkony. My, starší dívky, jsme začaly na běhu k vodě, respektive běh na sto metru. I přes úmorné vedro naše podrádkyně Miriam vyhrála. Takhle jsme úspěšně zvládaly celé dopoledne.
Posilnění obědem byly naše výkony stále stejně dobré, a proto jsme na štafetě skončily na druhém místě. Odpoledne na nás čekaly disciplíny těžšího kalibru (koule a disk). Švihadlem jsme švihaly tak rychle, až se prášilo. Skok z místa šel rychle, takže jsme měly dost času na odpočinek před královskou disciplínou. Maraton byl sice celkem krátký, ale v 35 stupních to šlo hodně špatně. Naštěstí jsme všechny v pořádku doběhly a zasloužily si sprchu. Děkujeme Bohu, že jsme to všechno zvládly ve zdraví a dokonce jsme si to i užily.
Družinka Berušek
