Budíček byl tentokrát ještě dřív než obvykle. Všichni spěchali do tůňky a zpátky, aby si ještě stihli uklidit. To můj problém rozhodně nebyl. Než jsem se o berlích dobelhala do sprch, byla už většina mojí družinky "vyzubaná" a nachystaná na prohlídku, zatímco já jsem si šla teprve pověsit spacák. Ale jinak normálka. Při prohlídce už holky měly nabalené věci do batůžku, takže když jsme šli na snídani, tak už jen holky napustily flašky šťávou a byly připravené. Při nástupu jsme se rozdělovali do skupin podle věku, ve kterých půjdeme. Deset minut po nástupu už tady bylo naprosté ticho. Zůstali jsme tady tři "marodi", jeden vedoucí a asi 10 praktikantů. Já jsem se poté uchýlila na hlídku, kde jsem seděla, vybarvovala zápisník a pojídala sladkosti. Přestávku jsem si udělala až kolem dvanácté na oběd a pak zase zpátky na hlídku. Většinu času jsem tam byla sama, ale čas od času kolem šel někdo, kdo se na chvíli zastavil a pokecal si se mnou. Kolem druhé jsme se začali chystat na cestu do Králík. Ve čtvrt na tři jsme se naskládali do auta a vyjeli na cestu. V Králíkách jsme potkali všechny skupiny, prošli jsme bránou milosrdenství a šli na mši. Poté na děcka pod kopcem čekal autobus, zatímco my jsme už byli na cestě do tábora. Hned po příjezdu jsme se dobelhali do sprch, natáhli se na louku a čekali, až přijede většina starších. Hned po jejich příchodu jsme šli na večeři, kde jsme si sdělovali svoje zážitky. Pak jsme měli dlouho večerní volno, kdy ostatní skupiny postupně přicházely. Po jejich příchodu byl společný nástup. Ti, kteří byli na celodeňáku se po hygieně vydali plnit zkoušku únavy, na kterou jsem ale asi nebyla moc unavená, takže jsem to nemohla plnit a šla jsem spát. Takže celodenní výlet, jenž by pro všechny spíše vyčerpávající, pro mě byl naopak spoustou času k načerpání energie.
Anežka Ondračková (Žabky)
Fotogalerie z výletu
