3. července 2017
v Klášterci nad Orlicí
Ahoj mami,
pročs mi ještě neodepsala? Já už ti píšu druhý dopis. Spala jsem v té mikině a bylo to o moc lepší. No, ale zase se mi ráno nechtělo převléct do plavek. Tak já nevím. Dneska je pro mě velký den, protože jsem splnila to kritérko. Zabralo mi to celé dopoledne a povedlo se. Někteří táborníci to ještě nemají, ale do konce tábora to třeba stihnou.
Představ si, že dneska za mnou do kostela přišla obrovská černá chlupatá housenka s oranžovými puntíky. Byla velká asi takhle: ----------------------------------------------------------. A pořádně tlustá! Nejdřív jsem se jí bála a nabrala ji na papírek s písničkama. Když jsem se chvilku dívala na její jemné nožičky, nechala jsem si ji vlézt na ruku. Víš jak to lechtalo? Skoro jsem zapomněla poslouchat Vojtyho, to je ten náš táborový kněz. Myslím, že říkal něco o nějakém dvojčeti, didimovi, blíženci a apoštolu Tomášovi. Prý si ho i ostatní učedníky Ježíš vybral z obyčejných lidí. A na konci mše jsme dostali úkol. S tím bys mi možná mohla pomoct. Nevíš, kolikrát kněz při mši osloví Boha jinak než "Otče"? Nebo tak nějak, přesně si tu otázku nepamatuju, protože tam byla ta housenka... Když na to vedoucí nepřijdou, mohl by se mi možná ve stanu vylíhnout motýl!
Odpoledne jsme byli vysláni na výlet. Šli jsme úplně sami. Naše rádkyně sice dostala mapu, ale když jsme ji potřebovali, nikde nebyla. V žádné kapse žádného baťůžku. Asi nám ji někdo ukradl. Tak jsme vytáhly aspoň svačinu. Zabloudily jsme tak, že pro nás museli vyslat pátrající vedoucí. Našel nás Mates a přivedl zpátky do tábora. Ale nemusíš se o mě bát. Já jsem se dnes taky nebála. A to jsme měli orlí pírko odvahy! Možná jsem se přece jenom trošku bála. Zase jsme byli v té kulaté Anglii s ohništěm uprostřed. Vedoucí nám zavázali oči. Dlouho jsem tam jen tak seděla a nic se nedělo. Skoro jsem usnula a skoro mi byla zima. Pak si mě někdo nabral na záda jako na koně. A pak už vůbec nevím, kde jsem byla. Poznala jsem, že mě nese asi holka, protože měla dlouhý culík. Vysadila mě do něčeho měkkého. Pak jsem šla asi lesem přes nějaké kořeny, pohladila si ovečku, a šlápla do nějaké šustící pasti. Musela jsem přeskočit obří propast a vystoupit vysoký schod. Chvilku jsem šla sama, až mi někdo sundal šátek a poslal spát do stanu. Chce se mi spát, ale musela jsem ti to ještě teď rychle napsat. Ve stanu, potají, s baterkou. Dobrou.
Tvoje Nelinka
P.S.: A až mi budeš psát, přibal tam nějaké sladkosti, už mi došly.
