Tak předně je tu video z úterního společenského večera. Z toho snad jasně vyplývá, na jaké lince legrace tady jedeme. A pochopíte, že teda i naše internetové zpravodajství je tak trochu nadsázka. Ve skutečnosti je to tady naprosto podle předpisů, ve vší slušnosti, každý den čisté prádlo a na pátek a sobotu ho zbývá dvojnásob, seznamy alergenů do každého stanu, žádné papírky pod matračkou, přezky chřestí o skalnatou mez, každý den na ranních chválách více a více vedoucích a tak dále. (To byla taky nadsázka.) Co je ale opravdu realita, je, že ačkoli děti „bouřej se a neposlouchaj“ a „každou ráno mě tůňka méně osvěží“, máme se fajn a dojde nám to plně, až když doma budeme po ránu marně napouštět studenou vanu a čekat, že záchod umyje nějaká služba.
Následně je zde video z té již avizované akustické rozcvičky ve středu. Aneb komu se nechce cvičit v plavkách po ránu, ať se učí na něco hrát a dostane omluvenku. :-)
Konečně, co lze říci o čtvrtku? Protože jídlo je až na prvním místě, musíme celému světu povědět o tom, že na snídani byla fantastická buchta upečená našimi kreativními kuchařkami Marcelou, Stáňou a Hankou. V poledne byl skvělý dýňový krém a čočka na kyselo. Večer pak čína, která šla na dračku – jakože si děti přidávaly třeba i dvakrát. Kuchařky dnes jistě nemají nárok zpívat „jak málo jsme jim stačily dát“… Kdo bude hodně jíst, bude velký a černý jako technik George. (A to není nadsázka.)
Zase jsme měli jeden z těch horkých dní, který by člověk tak dlouho po svaté Anně nečekal. Dopoledne jsme strávili po družinách. Na borůvkách, u Ontárka, na potůčkách nebo tak. Odpoledne jsme se zase zanořili do příběhu a pomáhali světlé straně porazit tu temnou. V tomto případě jsme pomáhali opevnit hrad Anvard, který bude co nevidět čelit zákeřnému útoku slabošského prince Rabadaše. Prostě pokladovka.
Co přijde dál? Opravdovský, nefalšovaný pátek. A pak už se fakt jen jednou vyspíme.
Vaše J. J.
