Dnes byla neděle, den mnohého poprvé. První tůňka („Máme si vzít plavky? A na sebe?“), první vlastnoruční úklidy ve stanu, první kondiční cvičení (Letos jsou tu vedoucí, kteří mají pevné přesvědčení, že starší Jitřenky mají běhat reálný běh, tedy celou Malou Ameriku. Uvidíme, jestli jim to vydrží – těm vedoucím.), první mše svatá, s hostujícím otcem Moravcem. Neděli potvrdilo obědové knedlo-vepřo-zelo. Dostáváme se hlouběji do příběhu a pracujeme na tom, aby se děti orientovaly (pro některé jsou hlavní postavy Šachta a Hlína, ale to neva).
Množí se spekulace, proč každý den sprchne právě ve chvíli, kdy má být (toho dne první nástup). Přeháňky to nejsou tak intenzivní, jako přesně načasované tak, že nezvládáme vytáhnout vlajky. Musí se pak vytahovat jindy a pokoutně atd. atd. Jedna z verzí je, že hlavní vedoucí se potřebuje osprchovat. Ale nebojte, není to drama. Odpoledne už bylo slunečno a po uložení dětí ke spánku byly pozorovatelné i hvězdy.
Že kokino není symbol, zaznělo dnes na ranní modlitbě. Také jsme slyšeli, že slovo kristovec je stejného původu jako krystal. To může nastat jen na Jitřence.
Vaše Jitřenková jízda
