Druhý táborový den

Druhý táborový den začal z vesela. Zase po roce všichni nadšeně zvolali jméno své skupinky a letěli přes rozcvičku až do tůňky.

Od rána jsme zápolili s kritérkem jako o život a stále jsme slyšeli povzbuzování ze všech koutů tábořiště „Haničko… teď!“ „Honzíku, ještě kousek!“. Indiánský žebřík, lano, tyč, no byly to všechno boje tělo na tělo. Včetně vodní kladiny. Nevěřili byste, kolik rádců obětavě skončilo v Ontárku, aby jistili zbytek družinky, jak se říká „ze spoda“. Vše šlo jako po másle a tak již na večer hromada dětí nadšeně hlásilo, že mají kritérium splněné.

Dobrá nálada se s námi táhla až do pozdějších odpoledních hodin, kdy nám začala kondička. Nová znělka svolala všechny na klučičí náměstíčko, kde byli rozděleni do skupin a šlo se na to. Slalomek, protáhnout, zahrát nějaké hry a hurá na první zápasy, které se zakončily Malou Amerikou.

Navečer nás čekala mše svatá, kterou odsloužil otec Jožan (Zajíc) z Neratova. Sice hřmělo, ale ani kapička nespadla. Písníčku  „Prší, prší, jen se leje…“ jsme zpívali až později, když jsme se uchýlili do salonu a vyráběli si mašinky. Každý si nabarvil dřevěný vagonek dle své fantazie a přidal své jméno jako třešničku na dort.

Byl to náročný den, ale snad každý se těší, co nového nám přinese zítřek.

Deny, vedoucí