Alespoň zčásti pospolu trávily družiny dopolední výlet. Rozplánovali jsme jej na trase nepříliš vzdálené od tábora. Takže i když bylo pořádně zataženo, mohli jsme to risknout a vyrazit podle plánu, protože v případě deště by bylo možné do půl hodinky být v suchu. Nakonec na nouzovou variantu nedošlo a před jednou hodinou už všichni baštili kuřecí paličky s rýží a lebedili si, že jsou už zase „doma“ v táboře. A přesně toho jsme chtěli dosáhnout.
Následující program probíhal zase po družinách. Lordi a Bernové si vyzkoušeli just dance a pěkně se u toho zapotili a ani to nebolelo. Víte, co je to just dance? Jestli ne, tak si pak nechte od dětí povyprávět, jak že se to chytají ty nejlepší taneční figury v pořádně rychlém tempu. Máme v úmyslu ještě pořádně pokročit a roztancovat úplně všechny. (Nepochybujte. Když už i námořníci Ludva a Tonda zvládli romantickou taneční sestavu na muziku z filmu Ledové království, je možné úplně všechno.) Další družiny vyráběly koláže na magnetické podklady, takže v žádné domácnosti již nebude lednička bez uměleckého díla. Lucinky si vynašly vlastní zábavu, aneb stavění domečků v lese je věčné. Z fotek je zřejmé, že svého miniaturního ztvárnění došlo i Jericho.
Večerní sportování je zas více méně společné. Sportujeme rádi a vynalézáme nové sporty. Jdeme do toho po hlavě, ale s rozumem. Máme zde například tábornici, která si přivezla i „kolenovače“ – chrániče pro jízdu na kolečkových bruslích. Vysvětlila, že je raději nosí, než by pak chodila k babičce Evičce. (Vůbec lze říci, že výbava táborníků nebyla podceněna. Vzpomeňme koupací čepici, nebo Ludvovo dilema, když po něm ráno děvčata z družiny chtějí, aby jim poradil, co si mají vzít na sebe.)
Na poradách se prý má především chválit. Tak na rozehřátí bych připomněla ranní chladnou tůň. Táborníci si o ni už včera říkali, tak jsme ji zařadili hned na druhé ráno. Námořníci šli příkladem, tak dostanou pochvalu. I když první, kdo skočil šipku, byl plavčík Prokop. Řekli jsme mu, ať tam hupsne. On prý, jestli může i s vlasama. Kdo by si pomyslel, že napodobí střelu s nízkou dráhou letu. Ale vypočítal si to dobře a skočil bezpečně. Potom stojí za pochvalu, že Bernové přinesli z vycházky květiny spolutábornici, která ještě dopoledne potřebovala spát a trochu smutnit. Měli jste vidět, jak se zatetelila a už nebyla k udržení. Další pochvala za improvizovaně ale skvěle připravený kostým a masku myšáka Rípčípa – nachystal Jiřík a ztvárnila Martička. Rípčíp vítal příchozí výletníky zpět na Jitřním poutníkovi. Další pochvala těm, kdo se starají, aby si po sobě družiny samy uklízely stůl po jídle. Uklízení je základem ohleduplnosti k ostatním, a proto je důležité. Stejně jako vážnost při modlitbě – pochvala pro další vybrané vedoucí. Při této příležitosti je ovšem potřeba ocenit i děti. Zvládly dnes podvečerní mši svatou ve velkém soustředění, které ani otec Hardy nečekal.
Ano, na tábor dnes přibyl kněz Pavel Liška. Přijel až z Jižních Čech a zná tábor z vlastní dětské zkušenosti. Snad s námi vydrží až do pátku – závisí to na pro nás poněkud nezvyklých okolnostech, které nás nyní spojily s Netolicemi, kde je Hardy farářem. Totiž, pokud dnes a zítra nikdo v Netolicích nezemře, máme kněze až do pátku. Ehm. Amen.
Dále, kladné body Fandovi za pomoc ministrantům, aby zvládli svou roli se ctí.
Sendvičovou metodu navodí lehké pokárání za zanášení garáže harampádím (ach, jak typické, ale proč by měla být Jitřenka lepší než velké běhy?) a nepružný přesun na svačinu. Ovšem další nástupy spravily dojem, stejně jako je chvályhodné, že se daří udržovat posádku v dobré pohodě a kondici. Velká pochvala také za provedení večerní zkoušky odvahy.
Závěrem porady bude prostor pro Různé. Včera jsme v rámci tohoto bodu řešili především zvířata. Álí soudí, že z táborového náměstí se po večerce ozývají zvuky buď jezevců, nebo srnců v říji. (Anebo jezevců v říji…?) Měl večerní hlídku, a tak měl bezprostřední poznatky a nelze se s ním hádat. Tonda zase popisoval to, jak mu do stanu přes dvířka vlezla kočka a uvelebila se na vedlejší prázdné posteli. ?!? Tonda je na Jitřence poprvé. Tak by případné živé sny byly pochopitelné. Trochu to ale vrhá stín na jeho vzpomínky na Aljašku, ze které se čerstvě vrátil. Prý tam byli taaaakoví medvědi…
A co má člověk udělat, když v lese potká medvěda? – Vůbec nic, medvěd se o všechno postará sám.
Vaši a Vaše
P. S.: Stýská se nám, Evžo.
