Mňamky – nemňamky
Na každým táboře
když jídlo je hoře
když na svým talíru
neodhadnu míru
a mám toho moře
když břicho je jak žok
že bych z toho zcvok
když nejsem při chuti
z podivných příchutí
když je mi divno
(neříkám blivno)
když někdy se zadaří
a kuchařky „zavaří“
když nemůžu dál
ešus bych vzal.
Diskrétně jej nesu
jakoby tam k lesu
obsah vykydnu
po něm se ohlídnu.
Plno je zakrátko
zarochňá prasátko.
Snad se i stydím…
Co v Mňamce vidím?
V nevábné kaši
leccos je, braši!
jídel všech vzorek
od kluků, holek.
V podivném láku
chleba na máku
trčí knedle
hrášek na slimáku.
A tuhle, teta
visí špageta.
Okurka v omáčce
a támhle v zatáčce
na džemu brambora
už plave z tábora.
Filé ploutví mrskne
o stěny to prskne.
Z oběda prejt
mohl by bejt?
Poněkud, ach ne,
tady to páchne.
V Mňamce to kvasí
dva si tam hasí
své ANO si řeknou
pro legraci pěknou
Žabka Anežka
a Denis Kozel Muflon
k radosti všem vůkol
zadali si úkol:
Kdo ruku vnoří hlouběji
na výhru má naději.
Též Ondra pospíchá
obsah jim promíchá.
Jeden zavře oči
malíček tam smočí.
I druhý – to je běs
blééé, smočí v tu směs.
Na to první závodník
odhodlá se po kotník.
Sláva, druhý vyrovnává.
Všichni víte, pravdaže
neskončili u paže.
Ještě v krátké době
tvář namazali sobě.
Fůůůj, byla to šichta
výsledkem je plichta.
Zazvonil zvonec
podívané konec.
A jestli neumřeli, smrdí tam dodnes…
teta Liba
