Včerejší ráno bylo jako každé jiné, jen v rychlejším tempu, aby se vše stíhalo. Rychlá tůňka, rychlá kontrola pořádku, rychlá snídaně. Nástup. Po vztyčení vlajek jsme dostali několik pokynů. Napuštění pití do lahve, pevná obuv, pláštěnka, vyzvednutí svačiny a hurá do Neratova!
Podle věku jsme byli rozděleni do skupin a sešli se s vedoucími na stanovištích. Nejmladší – u Jericha, starší – Tolmyšák (vstupní brána do lesa), nejstarší – opustili nás už včera večer. Spočítali nás a vyrazili jsme. Cesta byla dlouhá a náročná, ale všichni jsme dorazili do cíle, měli jsme možnost po cestě plnit hodinu zkoušku žízně, po splnění jsme dělali krátké přestávky na svačinu a občerstvovali jsme se i borůvkami. Hráli jsme hru Klíště, díky které nám cesta poměrně uběhla. Počasí sice nebylo úplně ideální a poprchalo, ale naštěstí jsme cestou tam moc nezmokli. A jak se říká – správný táborník si deště nevšímá!
Mnozí už byli v Neratově poněkolikáté, střechu kostela budeme ale vždy obdivovat. No v kterých kostelích je ještě prosklená střecha? Konečně jsme se sešli se svými rádci a podrádci. Mši sloužil Lola. Zajíc (bývalý táborník, který tady už několik let působí) se jen na začátku mihl před oltářem. Vedoucí dovezli i nástroje, aby mše byla veselejší.
Po mši jsme zazpívali ještě hymnu SDM v Krakově „Blahoslavení“, pokochali se výhledem a vydali jsme se naproti na oběd. Poté byla ještě možnost nákupu v nedalekém obchodě a pomalu jsme vycházeli na cestu zpět, tentokrát si skupina mladších vyměnila trasu se skupinou starších táborníků. Cestou zpět jsme zmokli trochu víc, ale kdo je připraven, není ohrožen. Vytáhli jsme pláštěnky. Pomodlili jsme se růženec.
Po příchodu do tábora jsme se převlekli do suchého a dali sušit mokré oblečení. Celkem nám vyhládlo, takže jsme se rozplývali nad vůní večeře, která se linula z kuchyně.
Celý den nám dal zabrat (především na nohy), dost jsme se unavili. I tak jsme se ale na závěr dne snažili splnit zkoušku únavy. Vyčerpaní jsme brzi usnuli.
Instruktorka Kristýna
