Ležím klidně v pytli spacím,
na druhý bok se obracím,
v klidném spaní jen mi brání,
předtucha ošetřování
Sotva hlavu ven vystrčím,
na ošetřovnu hned frčím,
už tam někdo s bříškem sedí,
na mou chatku s pláčem hledí
Sotva utiším stav vážný,
už je ve dveřích ten strážný,
co měl hlídku do budíčku.
Puchýř praskl na malíčku!
Ještě podat léky ranní,
co mi berou klid na spaní.
Je to moje noční můra,
zapomnětlivců je fůra!
Sotva začne snídat tábor,
běžím zase čistit lavór.
Komusi zas špatně bylo...
Moc mě to nepotěšilo.
Co se bude přes den dělat?
Při lesní hře klády zvedat,
nebo běhat přes mlází?
Ať vás štěstí provází!
Obvážu hned ruku, kotník,
div nedostanu pak psotník,
když jde chlapík se záděrem
pro náplast a obklad s ledem.
Večer než se nachýlil,
léky jsem zas roztřídil,
pomodlil se, umyl.
Jdu spát? - ALE, OMYL!
Proč ten na lavičce sténá?
Je mu zima? Spacák nemá?
Ǔnavu chtěl zvládnout,
mohl při tom padnout.
Závěrem balady naší,
Standa s Terkou prosbu vznáší:
O ZDRAVÍ DBEJTE TÉŽ SAMI,
JAK PÁNOVÉ, TAK I DÁMY!
