Podle indiánského kalendáře je srpen měsíc bouří. O tom jsme se přesvědčili dnes v noci, kdy vítr ulomil část stromu na chlapeckém náměstíčku a odnesl altán od Jericha. Naštěstí (s Boží pomocí) se nikomu nic nestalo.
Nad ránem si rádcové připravili Kanadu, tentokrát na téma ‚‚Invaze mimozemšťanů‘‘. Běhali jsme v dešti po táboře a učili o-alobalované mimozemšťany žít po ‚‚lidsku‘‘. Po mši jsme plnili orlí pírka a snažili se nasbírat možné tolary. Po poledním klidu nás čekala závěrečná bitva o Anglii proti Sasům. V této chvíli jsme litovali, že máme tábor ve svahu. Běhat nahoru dolů a snažit se domluvit s dalšími 130 táborníky nebylo nic lehkého. Ale pak jsme se, jako Artušova armáda, vzmužili a Sasy jsme slavně porazili.
Po jogurtové svačině jsme se naposledy odebrali na kondičku. Tančící rozcvičku jsme si náležitě užili a potom jsme již nadšeně fandili výběru v Brandballu. Poté co jsme pořádně hlasitě oslavili vítězství táborníků jsme se přesunuli k fotbalovému hřišti, kde naopak skóroval výběr vedoucích. Po dobrovolné sprše a výborné večeři v přeplněném saloonu (první teplé jídlo za tento den, protože vypadla elektřina) jsme se pomodlili bolestný růženec. Věřte nebo ne, s posledním tónem zpívané písně se proud náhle vrátil. Po setmění, i když počasí bylo všelijaké, začal tradiční táborový oheň, letos poslední. Žhavé uhlíky a tóny kytar pomalu ukolébávají každého táborníka. Proto se zanedlouho zavelí k odchodu do našich měkoučkých spacáků. Dobrou (poslední) noc!
PS. Na poslední chvíli naší milé autorce problesklo hlavou, že měsíc bouří je červenec, ale protože to tvoří pointu příběhu, dovolíme bouřkám bouřit i v sprnu.
Liduška Pejchalová (Berušky)
