Když táborový kalendář ukazuje třetí den, znamená to, že může přijít smutnění a únava. Ano, může se to týkat i vedoucích, ale mám teď na mysli spíše naše milé děti. Pravda je skutečně taková a je na vás, abyste s tím něco udělali. Kdo ještě nenapsal dopis (Kniha návštěv se nepočítá), ať neodtrhuje oči od následujících řádků a následuje jejich instrukce.
Než budete číst dál, skočte si uvařit kávu a přineste si tužku a dopisní papír. (Neztrácejte čas hledáním skutečného dopisního papíru. To bychom se nikam nedostali. Stačí natáhnout ruku a vyndat několik listů z tiskárny. Děti jednak dnes už moc nevědí, jak vypadá opravdový dopisní papír, a jednak i z kancelářské A4 můžeme vhodnými zásahy učinit něco neobyčejného. Poslouží k tomu například otisky onoho hrnku s kávou, tlama domácího mazlíčka a podobně.)
Máte? Tak pojďme na oslovení. Pokud nezůstane u jména a budete chtít odhadnout i titul, tak od neděle prosím pěkně už jen „panoš“, „panoška“. Táborníci celou neděli pracovali na tom, aby zdolali alespoň některé panošské dovednosti a mohli se v Narnii přidat na tu správnou stranu, tedy na stranu odporu proti Bílé čarodějnici. Večer proběhlo pasování na panoše, což je ceremonie vážná a slavnostní, která se odbývá před nasvíceným velkoobrazem pod třešní.
Takže například „můj milý panoši Jirko“. Někteří, pravda, váhali, jestli do těch zkoušek vůbec jít. Jako například Štěpánek, který dnes ráno dorazil. „A to jako vážně musíme být panoši? Aha, pak už nebudeme mít žádné úkoly?“ Bláhový, v Narnii to bude samé dobrodružství. Dnes ještě děti chodily v nažehleném oblečení s puky, ale to se už během dne měnilo. (Stejně jako růžové elasťáky Zdíši, když svá kolena během sportování přiblížila k zelené trávě.)
Napište, jak se máte. Pište cokoli, ani to vlastně nemusí být pravda. Chtějí o vás slyšet a představovat si, že jim něco vyprávíte. Hlavně dětem nepište, zda jsou či nejsou vidět na fotkách. Věřte, že ony to moc neovlivní a moc nechápou, jak se mají zachovat. Když říkám, pište cokoli, tak by to tedy mělo být uvěřitelné. My jsme dnes také psali dopisy. Brzy vám přijdou a na tomto místě chci jen předeslat: ničemu se nedivte. Ani vy, kdo máte děti v družině Tumnusů. Už se ani neví, který vedoucí to dětem nakukal, ale výsledkem jsou dopisy plné popisu krajiny a počasí („dnes nasněžilo“, „půjdeme brzy sáňkovat“ apod.). Prosím neznepokojujte se, nebyli dnes příliš dlouho na sluníčku. Je to pokus o humor. Stejně jako úbor vedoucích na nástupu, který ode dneška sestává také ze zimní výbavy. To víte, v Narnii je stále zima a žádné vánoce…
Přišla inspirace? Ano? Tak to je skvělé. Jestli ne, pište velkým písmem a popisujte, co jste měli k jídlu. My jsme měli k večeři obložené chleby a bylo to žůžo.
Závěrem se hodí nějaké povzbuzení a třeba i svěření dítěte pod ochranu Boží. Dětem to bude blízké, neboť duchovní program mají i zde na táboře. Například dnes v podvečer společnou modlitbu. Pro mladší táborníky ji vedl vedoucí Jára a tak se do toho zabral, že začal malým Jitřenkám rozdávat desátky růžence. My ostatní jsme na něj hleděli a skutečně – myslel to vážně. Zde bych příčinu skutečně viděla buď ve sluníčku, nebo ve vzpomínkách na velký běh. Zůstalo nakonec u desátku jednoho. A Fanda pak připomněl, že musíme k dětem přistupovat i individuálně. Měl čerstvý zážitek ze své družině, když mluvili o modlitbě: „Kdy se doma modlíte?“ „Před jídlem, když přijde návštěva.“
Můžete také něco popřát. Třeba aby zítra bylo pěkně, když se chceme vydat do okolí na menší výlet. Nebo aby stále nepadala síť a Jára mohl zavěsit fotky.
Obálku, prosím, nadepište krom jména dítěte také názvem jeho družiny. Výrazně nám tím zkrátíte rozdělování pošty.
A je hotovo. Že to byl zase na celý rok poslední dopis? A kdo říká, že to tak musí být? Zítra si můžeme celý postup zopakovat…
Mariana
