Onehdy jsme se s někým bavili o tom, že by to nebyla Jitřenka, aby hned zkraje nezazněl onen osvědčený vtip o babičce a Pepíčkovi a tom, že „co je na zemi, to se nezvedá“. Případně několikrát, v různých mutacích. A vidíte, dnes to šlo i bez něj!
Na vtipy zpravidla dojde při táborovém ohni. I letošní první táborový den, Bohu díky, mohl být zakončen táborovým ohněm, který se moc pěkně povedl. Sešli jsme se k němu po 19. hodině, když už táborníci poznali areál tábořiště, soutěžili při hrách na louce, prošli zdravotním filtrem, zvládli dva nástupy a zabydleli se pořádně ve stanech. Všechny družiny dodržovaly stanovený harmonogram naprosto vzorně, tak jsme si mohli posedět krásně dlouho.
Zpívalo se a vyprávělo. Třeba ten příběh ze života nejmenovaného vedoucího (je to na pět písmen a rýmuje se s „lovec žen“) o tom, jak se ztratil před 46 lety na táboře v lese a stopnul si motorku. Viki zase táborníky doslova fascinoval vyprávěním o tom, jaká zvířata v okolí tábora, v CHKO Orlické hory, vlastně žijí. Zvířátka se vůbec velmi ujala, i ta plyšová. Vedoucí Šnek nápadně přilnul k zelené Žofce (patrně mu připomíná želvu Boženku (živou!), se kterou byl na táboře posledně a která ho od loňska opustila). Žofka spolu s ostatními plyšovými zvířátky našla tábor a nechala se dětmi ochočit. Každá družina teď má dvě zvířátka na podporu boje s případným stýskáním. Vedoucí Ludva byl zase velmi sentimentální a vzpomínal na časy, kdy jeho aktuální parťáci z vedení byli sami táborníky na Jitřence. Ano, tým vedení Jitřenky je multigenerační, což přináší zajímavé momenty. Například vedoucí Álí tvrdí, že on si ráno obléká plavky proto, že se jde opalovat. Necháváme ho při tom, ale my ostatní se budeme otužovat v potoce. Tato zpráva u ohně vzbudila všeobecné nadšení.
Nicméně, co máme malí i velcí společného, je láska k příběhům. Když Jára otevřel u ohně knihu s příběhem o Narnii, všichni nábožně poslouchali. (Natálka z Veverčátek se postupně posouvala mezi lavičkami, dokud neseděla hned vedle něho.) Všichni už víme, že samo se do skříně zavře jen úplné ťululum. A také už známe děti Peavensovy, se kterými budeme Narnii objevovat. Čtení nás přivedlo až na pokraj spánku. Osobně jsem byla překvapená, že tento moment nastává už kolem 20.15. Dílem je to tím, že části osazenstva táborového kruhu Jericho ještě nebylo devět let, a dílem zase účastí valné části ostatních na 3. běhu tábora. Takže dnes se na táboře rozhodně neponocuje, dnes se dospává.
Některý rodič snad může mít obavy, jestli jeho dítě správně zapadlo a hned se rozkoukalo. Nu, mohu mluvit jen o celkovém dojmu a osobních svědectvích. Například cestující autobusem nebyli zakřiknutí ani trochu. Vedoucí Maruška referovala o tom, že do Svitav ještě docela klídek, ale pak děti tak rozvázaly, že v Klášterci pan řidič prosil o paralen. Vedoucí Fanda se zase nechal slyšet, že jeho Edmundové jsou už první den pořádně „otrkaní“ – mluví, nesmutní, je to „prima družina“. (Uvidíme, jak se budou věci vyvíjet dál.) Družina Bobrů je zase „rohlíková“. Patrně by rohlíků spořádali ještě víc, kdybychom svačinu po půl hodině neodtroubili. Celkový dojem je, že se družiny sžívají (zítra k tomu budou mít další příležitost při zdolávání dovedností panoše) a spousta dětí se chová, jako by tu dávno byla doma.
Zítra bude mj. den psaní pohledů a dopisů. Tužte se i vy doma – brzo se ukáže, jak na tom kdo je. Prosíme, na obálky dopisů pište označení družiny, ve které dítě je. Velmi nám tím pomůžete při rozdělování pošty. Papírový dopis žádný vzkaz nenahradí!
vedoucí Mariana
