Poděkování bourajícím
V poslední táborový den Jitřenky je zapotřebí zbourat velkou část stanů na táborovém náměstí. Každoročně prosíme o pomoc rodiče a opět jste nás nenechali ve štychu. Přijelo čtyřicet dospělých, kteří nehleděli na přeháňky a odvedli velký kus práce. Uvědomujeme si, že díky pomoci rodičů jsme se mohli my věnovat dětem a zároveň byly sklizeny všechny stany a společně jsme překonali i problémy dané počasím. Zvláště děkujeme maminkám, které se také zapojily i do silových disciplín.
Poslední dva dny Jitřenky byly trochu poznamenány přeháňkami, které nás nutily improvizovat víc, než jsme chtěli. Odnesla to například slavnostní ceremonie, při které jsou děti na motivy příběhu C. S. Lewise korunovány na krále a královny Narnie. Museli jsme ji přesunout na sobotu a proběhla v dost zrychlených podmínkách a pod střechou, s předáním dekretů až na nástupu. Ale ani to by nemohlo nastat, kdyby tábořiště nebylo plné ochotných dospělých a vedoucí se tak mohli uvolnit.
Také nás napadlo, že příští rok výslovně pozveme i maminky k pomoci při balení dětí. Letošek ukázal, jak moc v sobotu pomohly i ženy a děvčata.
Příští rok zase a lépe?
Ano, vedení se ještě v sobotu sešlo k bezprostřednímu hodnocení běhů. Každý mohl rychle nahodit, co bylo dobré a co naopak příště jinak či lépe. Naším setkáním rezonovalo, že nám bylo na táboře s dětmi moc, moc dobře a jak příjemná atmosféra vyvážila a i převážila fyzickou únavu. Moc děkuje všem, kdo nás jakkoli podporovali!
I při této naší reflexi zafungovalo, jak je obohacující, když je tým vícegenerační. Když jsme například zabředli do detailní diskuse o tom, jak přesně má probíhat organizace odpoledního sprchování, aby totiž nemusely děti zbytečně čekat před koupelnou nebo naopak nedivočily po osprchování, utnul nás Ludva: Denně čekám doma „na lavičce“ před koupelnou, než se do ní dostanu. A ukazoval na několik přítomných dam, které nesou jeho příjmení. (Nebyl zcela pochopen – Vojta mu poradil, aby si tedy na to čekání rozbalil deku na zem a vzal si k ukrácení chvíle omalovánky.) Ve skutečnosti je důležité jen to, aby dítě vědělo, zda jde do koupelny, nebo už z koupelny. A pokud to nezvládne, jsou zde přece ještě vedoucí…
Dobře se nám to sedělo u Ramušáka na Orlické chatě. A postupně z nás padala odpovědnost a táborové návyky. Nejprve jsme v šoku pociťovali, jaké to je být obsluhován. Přesto po dojedení společného jídla začali vedoucí automaticky sklízet stůl a dohadovat se, kdo má službu na nádobí. Podruhé startovaly získané reakce, když začalo prudce pršet. Šnek se provokativně zeptal, kdo že to nemá zašněrované stany. A když se z vedlejšího prostoru Orlické chaty ozval dětský pláč, zvedlo se hned několik lidí. Jako nejkompetentnější se v tu chvíli ukázala teta Marcelka, která zamířila ke dveřím a prostě je přibouchla.
Konec zvonec a za rok, dá-li Pán, zase pod jitřenkovou vlajkou. Po šestadvacáté.
Mariana
Co se do článků nevešlo aneb vystřižené scény
Všichni jsme tiše obdivovali družinu Edmundů za neotřelý přístup ke stolování. Vedoucí už jen stěží vzpomínají, jak to vlastně začalo, ale… Od začátku Jitřenky usilovali v družině při stolování o vybrané chování, nehulákali u stolu, čekali na sebe (dle Marušky ani nebyl důvod po jídle utírat stůl, ale to může být i jistá nadsázka). Rozvinuli myšlenku, že družina má jíst tak, jako by byla na audienci u královny. A stalo se! Ve čtvrtek večer zasedla celá družina v Sednici k parádně prostřenému stolu, vedoucí obsluhovali a považte, přišla i sama královna! Nešlo jen o efekt. Maruška dodává, že všechny děti se fantasticky snažily kouzlo nenarušit a dokonce chlapci i galantně dávaly přednost děvčatům.
S postupující Jitřenkou přibývalo na tábořišti bambulí. Některé věci zůstaly bambulovité i v našich dětech. Kouzelné byly například nástupy se stahováním vlajky. Ukázalo se, že zatáčky do táborové brány neuvěřitelně vynáší a nejedna vlajková četa to skoro napálila přímo do velké lucerny instalované při vchodu na táborové náměstí. Nebo když jedna z vedoucích, dejme tomu že Růžena, čelila kruté zpětné vazbě od jedné praktikantky: A na kterej běh jezdí tvoje děti, Růženo? Ach, milá Růženka si do té doby žila v minulosti a v tom, že je na Jitřence stále takovým mladým děvčátkem ve vedení…
S čím se nechlubíme? Například s tím, že i Aslan může chytnout vešky. Nenechal by přece děti na holičkách (povedený dvojsmysl, že?). Ve skutečnosti každý rok učiníme několik záchytů a pak děláme, co můžeme, aby se problém zprovodil ze světa. Tak raději udělejte při domácím "filtru" kontrolu, jestli něco nezůstalo.
