V lepší zítřky věří vedoucí Cherry, co se týká vlajek čistoty v družině Petrů. Dnes táborníci celkově
ulovili jen dvě, protože maminkami vyskládané komínky zásadně nehodnotíme. Situace se
samozřejmě každou hodinou komplikuje, takže víra je ta pravá ctnost.
Počasí drží – ne jak helvétská víra, ale jako zbytky šunkofleků na plechech. Zvládli jsme dnes budovat
panošské ctnosti, psát dopisy, podniknout menší procházky, prožít první odpolední sportování,
zblajznout nášupy těch šunkofleků a ještě také menší podvečerní hru. Očekáváme příjezd otce
Hardyho, dnes byla „jen“ bohoslužba slova (mše svatá s nedělní platností v sobotu). Katechezi zvládla
Bětka a snesla srovnání se samotným Charliem.
Rozjeli jsme program denních odměn. Netřeba jít do detailů, je to robustní systém pozitivní zpětné
vazby a vztahové výchovy, který letos obnáší nalepovat do zápisníku nálepky se zvířátky, které se
ovšem strašně obtížně odlepují. Krát jedenáct. Debatovali jsme, jaká nápravná opatření přijmout, aby
na večerním nástupu nebyl chaos. Máme nový plán: co tak lepit to jindy? Ale když nenalepíš, ztratíš!
Tak provést hodnocení ještě před nástupem v nitru družiny? Zcela naivní představa odtržená od
reality přednástupového času v družině. Co tak v pauze mezi druhým a třetím signálem? A co tak
zavést signál 4 a 5? Nový plán se zatím hledá.
Komentář k dnešním fotkám: Večerní hra spočívala v hledání zvířátek (na obrázcích) a pak jejich
zakreslování do družinových seznamů ohrožených narnijských druhů. Obrázky nakreslil zasloužilý
umělec Wapi. „Není to závod,“ hlásal dětem vedoucí Jirka před startem. Pak ale jako když do dětí
střelí a už lítaly po louce. Výsledkem bylo, že namísto 30 zvířátek jich zakreslovaliy 40 různých a více.
Debatovali jsme, jaká nápravná opatření přijmout. Nakreslit lepší obrázky, na kterých nepovede sysel
k dvojímu výkladu (křeček)? Ne, pravil Wapi, příště nakreslím jen jeden obrázek a ten umístíme na 30
míst a bude z toho zase 40 různých zvířátek.
Střípky z porady:
- Janďa: „Kolik stojí známka na Slovensko?“ Někdo: „Dvě áčka stačí.“ Bety: „Jo, jasně, je to 26
korun.“ Někdo: „A třetí áčko znamená, že jedeš domů.“
- Bety: „Kdo chce kafe? Ať si uvaří v kávovaru v Saloonu – jednu denně, zbytek se platí.“ Wapi:
„Kdo chce lepší kafe, je zde také varianta z kapslí, ta je dražší. Každý hodí 10 Kč, nebo si udělá
čárku, nebo si uvaří čaj.“
- Zítra bude pidivýlet a sportování. Budeme především v přírodě, dětem vysvětlíme, že
v obchodech je v pondělí zavírací den. – A neměla by být večer ještě odvaha? – Vždyť budou
unavení… – Já nemyslím, že budou mrtví. Budou potřebovat dorazit.
- Debatujeme, v kolik bude ráno sraz pro vedoucí v kapli. Evžen: „Prosimvás, dávejte si potichu ty
budíky. Děti pak na vaše budík vybíhají ze stanů v plavkách a s ručníky.“
- A borec na konec. Ze života družiny Edmundů, vypráví Danka: My jsme děti rozdělili na jídlo ke dvěma
stolům a oni se sami rozdělili na kluky a holky. A nebylo to dobrý, kluci začali něco plánovat. Když
jsme je dnes dali zase dohromady a k druhému stolu si sedli my vedoucí, tak to nebylo lepší – začali
něco plánovat i s holkama. Před spaním, to už byli kluci vysloveně neklidní. Když jsem byla u Daníka,
nakoukl k němu Dominik, ale kdy viděl, že tam jsem, tak jen mrkl a šel pryč. „Daníku, vy něco chystáte, že?“ „Jo…, dneska máme odvahu,“ přiznal. „A kdo to vymyslel?“ „Já“. Vedoucí Fanoušek mi po chvíli povídá, jestli bych to Daníkovi raději nevymluvila, že je schopen později vstát, vzbudit ostatní a vyrazit k lesu. Tak jsem za ním zašla, jestli by nechtěl od nás velkých s tou odvahou pomoct. Řekl, že by byl vlastně rád. A pak jsem se zeptala, jestli bychom to nemohli nechat na zítra. „Tak jo.“ Tak zatím snad Edmundi zůstávají ve stanech…
Dobrou chuť k obědu, pokud právě obědváte!
Vaši vedoucí a táborníci z Jitřenky
