Ještě jsme vám, milí rodičové, nedali vědět, že jsme byli před pár dny na sbírání borůvek. Naše oblíbená činnost. Co si budem povídat – spousta borůvek skončila rovnou v našem břiše. I tak jsme ale do tábora přinesli dostatek borůvek na to, aby nám z toho tety v kuchyni mohly udělat na večeři borůvkové knedlíky. Během půlhodiny zmizelo 830 knedlíků. Sotva jsme dostali jídlo do ešusu, už jsme běželi na konec řady, abychom si mohli přidat.
Co bychom vám ale chtěli nejvíc sdělit, to je významný den (sobota), který jsme tu prožili – olympiádu. Na mši jsme se pomodlili, abychom se obešli bez větších úrazů, abychom hráli fér, uměli překonávat své síly, bojovali se svou pohodlností a společně si tento den naplno užili. Na nástupu zazněla olympijská hymna, po něm jsme se rozděleni podle věku rozešli na první stanoviště. Plnili jsme mnoho disciplín, kde jsme mohli překonávat své síly a tak zvítězit sami nad sebou. Mnoho dětí vylezlo poprvé v životě na tyč, přestože se jim to v minulých letech nepodařilo. Jiní zazářili například ve vrhu koulí nebo v hodu diskem. Mezi další disciplíny patřilo švihadlo, horolezecká stěna, běh do svahu, sprint, skok do dálky, opičí dráha a štafeta, kde mezi sebou soupeřily jednotlivé družiny, v závěru pro zábavu i vedení. Tou největší a nejnáročnější disciplínou byl maraton (cca 5 km). Trasa byla často do kopce a i když poprchalo a nebylo úplné teplo, všichni se zapotili. Naštěstí nás po cestě povzbuzovali vedoucí a ve zdraví jsme všichni doběhli do tábora. I poslední přibíhající mohli zvítězit sami nad sebou, pokud do toho šli s plným nasazením. To je nejdůležitější – překonat sám sebe. To je cílem celé olympiády. A jak řekl Marek z Jelenů: „Ač všechny výkony nebyly perfektní, moc jsme si to užili a šli jsme spát s dobrým pocitem.“
Po olympiádě jsme zvyklí na večerní slavnostní táborový oheň. Protože ale pršelo, den jsme zakončili odpočinkovým čtením.
Neděle byla ve znamení odpočinku. Dopoledne se konal „jarmark“. Mohli jsme obejít několik stanovišť: česání vlasů, pletení náramků, bitva na vodní kladině, lukostřelba, deskové hry, herectví, fotografování nebo zpívání. Nejhezčí na tom bylo, že spousta dětí to vzala jako příležitost někomu udělat radost a nevyráběla pro sebe, ale pro své kamarády.
Odpoledne jsme uplatnili své zkušenosti z nácviku na country bál a v košilích a šatech jsme se sešli na louce, abychom si zatančili. Nejen že je to oblíbená činnost, ale dokonce jsme díky tomu neměli kondičku, takže to mezi táborníky mělo úspěch!
Večer jsme si vynahradili sobotní program a sešli jsme se v Jerichu na táborový oheň. Zapěli jsme několik písní ze Zlaťáku, padlo pár vtipů a popovídali jsme si například o tom, jak přes kořenový systém spolu vzájemně komunikují stromy. Při dohasínání ohně zazněla večerka. „Zapad den, slunce svit, vymizel z údolí, z temen hor. Odpočiň každý, kdos Boží tvor. V lese klín padl stín, hasne již vatry zář. Svatý mír kráčí z hor, usíná Boží tvor.“
Kristýna (vedení)
