Pátek 24.8.2018
Ačkoli krátce před šestou to vypadalo, že nás tu bude polovina – i nebe se začalo mračit – během čtvrthodinky se vše vyjasnilo a večerní nástup jsme prožili téměř v plném počtu. Na večerním zahájení jsme se dozvěděli, kdo tu kdy byl poprvé. Například „Já jsem tu byl poprvé 2015 a vůbec jsem nebrečel!“ prohlásil jeden z tatínků.
Dostali jsme družinové vlajky, dozvěděli se letošní téma – Příběh stromu, zazpívali spoustu písní, zhlédli scénku... a potom už rychle spát, ať jsme plní sil do dalších dnů.
V noci krásně pršelo a ráno nás čekala úžasná rozcvička, kde se z nás – co by mladých semínek – staly tákhle vysoké stromy, které tákhle mávají větvemi... no paráda. I někteří nejmenší, kteří vysvětlovali, že „plavky nechcu a na rozcvičku nepůjdu“ (případně – dobře, půjdu ale jen koukat) zapomněli na své předsevzetí trucovat a přidali se k zajímavému příběhu stromu, který také potřeboval pořádně smočit kořeny v tůňce.
Po snídani a nástupu následovala mše svatá. Od otce Jana jsme se dozvěděli, proč má svátek Bartoloměj, když se ve skutečnosti jmenoval Natanael. A vzhůru na orienťák lovit ryby, motat špagátek a poznávat, který strom má jaké listy, kůru a květy.
Teď právě tvoříme družinkové – rodinkové vlajky. Kluci přemýšlí, jaký bojový prvek by u sourozenců něžnějšího pohlaví ještě prošel... a pak nás čekají orlí pírka, ale psst! To ještě nesmím prozrazovat, takže nic nepovím.
Zdroj: Kukačka obecná
