První den, 2. běh, aneb něco krásného končí, něco krásného začíná

Jedničkáři se loučí s táborem a vítají s rodiči, dvojkaři se vítají s táborem a loučí s rodiči...

Jen chvíli poté, co byly táborové vlajky staženy, byly zase vytaženy. Ne, to není apríl, to je střídání běhů.

Heslo prvního (půl)dne znělo: "Na cestu s námi vyjdi, Pane." ... a tak vyrážíme... pořádně a naplno... Po krátkém vybalení a ubytování táborníků následovalo vysvětlení táborového řádu a představení všech vedoucích v Jerichu. Zatímco pro nové táborníky bylo vše neznámé, ti, co tu nejsou poprvé vše rádi znovu slyšeli a mohli by sami povídat. Dění na táboře urychlil náhlý déšť, který nás zahnal místo do kostela do kaple, kde se konala 1. mše sv. Sloužil ji a po celý tábor nás bude provázet otec Alois "Lola" Heger, který v současné době působí v Chomutově. Jsme rádi, že ho tu máme. Tábor Radost moc dobře zná, protože zde jezdil i jako táborník. Takže ani ranní tůňky mu nedělají problém. Jak sám následující den řekl: "Tůňka byla skvělá, znovu jsem se probudil." :-)

Po večeři a nástupu, kdy vlajky šly už podruhé za dnešní den dolů, vzplanul slavnostní oheň. Mimo jiné nám při něm byli formou soutěže představeni letošní rádcové družin. Zpívaly se známé písně ze Zlaťáku, mezi kterými nás krátkými slovy provázela hlavní vedoucí běhu Maruška. Oheň pomalu, ale jistě dohasínal a tak se tábor šel uložit ke spánku do stanů. Dobrou noc.

praktikantka Kristýna