Krátká zpráva o setkání, kde nic nebylo jasné, nikdo nic nevěděl a kdo nebyl vybaven, nebyl ani připraven.  Jak to tedy bylo?

Jaráky - Spring Improvisation 2018

Mám pro Vás skvělou zprávu. Přežili jsme a nejen to! Naučili jsme se mnoho nových věcí, dozvěděli se hodně zajímavého o tom, jak se udržet naživu, a během tohoto všeho jsme se opravdu skvěle bavili.

Čekaly na nás různé zkoušky, jako noční cesta hned ze srazu pěšky do tábora. Tam byla ale zamčená chalupa a nikdo na nás nečekal. Ze tmy se později vynořil Martin - muž z lesa, který pro nás měl několik moudrých rad a darů. Aby jsme přežili v mrazivé noci, kdy bylo až -12°C, museli jsme se o sebe postarat a využít nabízené dary. K překvapení některých z nás, dostali jsme vojenský stan, který jsme museli sami postavit, abychom se měli kam uchýlit k spánku. Abychom celou noc nemuseli klepat kosu, hoši nám zatopili v malých kamínkách a potom na nás čekalo příjemné překvapení v podobě večeře. V pozdější noční hodinu jsme byli připraveni konečně zalézt do našich spacáků a u tepla kamen usnout. Samozřejmě jsme se střídali při hlídkování, abychom udržovali oheň a mohli spát klidně. Náš spánek však netrval tak dlouho, jak jsme si představovali. Probudil nás totiž blízký křik o pomoc. Vydali jsme se zjistit, co se stalo a našli jsme Lišáka se zraněnou a krvácející nohou (nebojte se, zranění bylo pouze předstírané) a našim úkolem bylo se o ni postarat, ošetřit ji a uložit ke spánku, i když na nás byla nevrlá a pořád něco pažadovala.

Dalšího rána se nám nechtělo z našich vyhřátých spacáků, ale nebyla jiná možnost. Po rozcvičce v -10°C a námi připravené snídani z darů nás už totiž čekala další výzva. Za pomoci zašifrovaných nápověd jsme hledali potraviny a společnými silami jsme vařili oběd. Nebylo to ovšem nic tak snadného. Bylo potřeba naštípat dříví, připravit ohniště, suroviny, dojít pro vodu a především mít trpělivost s vařením. Ne každý má to štěstí vařit oběd v -8°C pod širým nebem. Oběd se  však podařil a my jsme se konečně mohli přesunout do už vytopené budovy, která se nám otevřela jako odměna za nabídnutý podíl na výtečně chutnajícím obědě. Zaslouženě jsme se najedli, odpočinuli si a pokračovali jsme prací na tábořišti. Bylo zapotřebí odnosit pořezané větve a jako důkaz naší fyzické síly a vůle to bylo perfektní.

K večeru jsme si popovídali o tom, čím jsme si prošli, jak jsme se cítili a jaké by to bylo, kdyby boj o přežití nebyla jen hra. Všichni přeživší účastníci dostali jako ocenění zvláštní emblém na výstroj, aby byla jasná jejich odvaha a odhodlání. Poté na nás čekala skvělá večeře, promítání filmu a později usínání v pohodlných postelích.

Ani nevíme jak, ale vzbudili jsme se do posledního dne. Modlili jsme se, uklízeli jsme, jedli, zabalili si a pomalu vyjížděli zpět domů.

Možná Vám to, co tady čtete, nepřijde tak zábavné. Ale pokud víte, jak to na Radosti chodí, dokážete si to představit. Mezi tímhle vším jsme si stihli skvěle popovídat, zazpívat, zasmát se, pomodlit se a hlavně se zase o něco lépe poznat a posunout se výš.

Já jsem odjížděla s dalším skvělým zážitkem do mé sbírky a doufám, že ostatní také.

Moc vám všem děkuji, protože přežít bez takové skvělé party by bylo mnohem těžší.

Své pocity ze setkání zaznamenala Inka 

Úvodní informace k setkání pro pochopení zde.

Fotogalerie ze setkání Spring Information 2018: