Perličky na dně

Máme se skvěle. Díky za dopisy. Už to dotáhneme. Díky těm, kdo se nahlásili, že přijdou pomoct bourat.

Od Jandi, která má funkci jedné ze sprchujících vedoucích: Sprchuji děvče a vidím, že si něco pobrukuje. Tak se zaposlouchám a slyším: „A to je ta kráásná země…“ Jiná dívka, když se obléká po sprchování: „No, já se doma myju sama. Ale když tady je takový servis.“

Panno Maria olympioničko, ora pro nobis. Jinak se nedá charakterizovat kázání, které otec Hardy proslovil ve středu o slavnosti Nanebevzetí Panny Marie, kdy zároveň probíhala jitřenková (koňská) olympiáda. Hardy se přišel zeptat, o čem kázat a jak dlouho. Výsledkem bylo, že nepřišla zkrátka ani Panna Maria, ani olympiáda a drželo to pohromadě. 

Zajímavý výjev při disciplíně skok z místa. Chlapec se pěkně rozhoupe, odrazí se a… hodí (lidově řečeno držku, slušně řečeno) placáka. Bez mrknutí okem. A zopakovaI to při druhém pokusu. Umístil se? ptám se. Prý „na plocho“.

Cílová rovinka maratonského běhu: jistý táborník dobíhá pouze v ponožkách. Kladli jsme si otázku, jak je to možné. Vedoucí Matěj alibisticky: jsem si jistý, že na startu boty měl – kontroloval jsem to; tedy, že vyběhl v botách, to si jistý být nemůžu. Nalezli jsme v řadách vedoucích přímé svědky události. Těsně před branou z lesa chlapec při sbíhání mírného svahu nějak ztratil jednu botu – obloukem odletěla. Lehce zaváhal, ale nějaký vedoucí mu rozšafně navrhl „běž dál, máš ještě druhou“. A chlapec běžel. A nenechal se rozházet ani tím, když obloukem odletěla i druhá. Při zpětném rozboru jsme odhalili, kde nastal problém: Zdůrazňovali jsme dětem, že „žádné boty bez ponožek“ a neřekli jsme „žádné ponožky bez bot“.

Jedna z forem denních odměn je dřevěná „perlička“, kterou dítě dostává do svého váčku. Důvodem pro odměnu je například dobrovolně nabídnutá pomoc, například setřením stolu po jídle. Jaký výjev se pak naskytl vedoucí družiny nejmladších táborníků (poníků) po jednom z jídel? Chlapec soustředěně houbičkou šudlí stůl a zblízka je slyšet, jak cedí mezi zuby: „za perličku, za perličku“.  

Vedoucí družiny Mustangů zaskočili své děti ve čtvrtek ráno u tůňky: Tak, děti, chcete být svobodní narnijané, tak my vás do vody nebudeme nutit. Samy si to zorganizujte, je to na vás, jestli a jak do tůňky vlezete. Výsledkem jsou průměrně 4 ponory, u jednoho z chlapců celkem 6 ponorů. Bohužel, když už jsme byli na odchodu zpět do tábora, tak si všimli, že vedoucí jsou suší. Tak jsme dali taky jeden.

„Moje nervy! Musíme si na chvíli lehnout,“ je hláška Lasaralin, jedné z postav příběhu Kůň a jeho chlapec, který právě prožíváme. Ano, Jitřenka po nějakých pětadvaceti letech uvádí novou celotáborovou hru. A je to asiže sukces. Asiže je to skvělé. Další hlášky z knihy od C. S. Lewise, které se nabízejí k nenucenému využití: „Celá se třesu! Sáhni si“ (rovněž Lasaralin). „Tvůj život bude krátký a hanba tvých rodičů velká.“ „Ovládnu svou prudkou vášnivou povahu.“ „Každou noc mě spánek méně osvěží.“ „Slyším a poslechnu.“ 

Je 1:16 a docházíme k poznání: tábor jako instituce.

1:30 - UNK = universální Narnijský kůň

To jsou hlášky shromážděné na Americe, 16. dne měsíce žluté trávy, léta Páně 2018.