Páďa a Píja vzpomínají na svá tábornická léta

Pro pobavení, aneb když vedoucí byli malí...

1)

P: Pájo, už seš vzhůru?
P: NE! Teď jsi mě vzbudila :-(
P: Já potřebuju čůrat, půjdeš se mnou?
P: Jo, ale stihneme to na vstávání?
P: Nevím, radši nikam nejdeme, co když to nestihneme?
P: Nebo jdem za stan? :-)
P: Ne, to se nesmí! Jdeme radši vybarvovat zápisník. (říká Píďa)
P: No, tak jo!

 

2) Odvaha

P: Já se nebojím, já to tady znám, už jsem tady podruhé. :-)
P: Já taky, to dáme levou zadní.

Za 10 minut odchod:

P: Ty bláho, vždyť je tma, já nemůžu jít sama.
P: Já se také dost bojím.
P: Tak víš co? Počkáme tam za tím stromem na sebe a půjdeme společně, třeba na to ty vedoucí nepřijdou.

 

3) Další vzpomínání:

P: Pájo, mně se stýská.
P: Píďo, mně taky, ale máme tu přeci bráchy (Lojzík, Voldy) a taky spoustu kámošů. To dáme.
P: Tak jo. A nenapíšem domů dopis?
P: JOOO a taky o balíček!

 

Aneb vzpomínáme velmi rády a prožíváme další z krásných táborů.

 

Vedoucí Píďa a Pája