Nebe bylo bez mráčku a z jasného slunečního svitu jsem usoudila, že nás opět čeká horký den. Naštěstí jsme měli hned ráno možnost osvěžit se v tůňce. Navíc naše družinka pro jednou vstávala jako druhá, takže jsme měly tůňku skoro průzračnou. Brzké vstávání má několik dalších výhod. Například, že ranní prohlídkou stanů rychle prolétnete a tudíž máte před snídaní dost času, na vytvoření pevného účesu, který vydrží celodenní program nebo také, že při obědu a večeři brzy dostanete jídlo. Když teď mluvím o obědu, tak samozřejmě předbíhám.
Během dopoledne máme vždy bohatý program. Tuto sobotu jsme zrovna měli odpočinkové aktivity pod pojmem kluby. Holky od nás se rozprchly všude možně. Některé na sběr borůvek, jiné na stříkání tetování a další na tancování. Užily jsme si to každá podle svého gusta a povyprávěly jsme si o tom u dobrého oběda. Po odpoledním volnu všechny čekala zajímavá hra. Na nástupu nás rozdělili do smíšených skupinek. Každý člen určité skupiny dostal číslo a podle něj chodil po tábořišti. V podstatě šlo o to, popsat obrázek dalšímu členu a ten to pak poslal dál, až to došlo k poslednímu, který měl obrázek namalovat. Všem se obrázky povedly a nyní zdobí stěnu v obýváku. Šlo o 8 žlutých potvůrek, takzvaných mimoňů. Večer jsme se sešli kolem táborového ohně, kde zněly písničky na přání od každé družiny. Ta naše si vybrala song Tři bílé vrány. A tak se zpívalo a zpívalo, žhavé uhlíky žhnuly, jiskry létaly, rychle se zešeřilo a na nebe vykoukly hvězdy. A pak už všichni zalezli do svých spacáků a spali a spali. Zdař Bůh!
Družina Veverek
