Dneska jsme se vzbudily, teda spíše nevzbudily. Byly jsme poslední. Aspoň jsme si ale mohly užít rozcvičku. Pořádně protáhlé jsme se rozběhly do tůňky, se kterou jsme se bravurně vypořádaly. Prohlídky, snídaně. Po snídani byla kupodivu mše a to ne tak ledajaká. Slavnostní mše. Jarek měl hezké motivující kázání. Celý tábor se přesunul na nástup, kde jsme se rozřadili do příslušných měst, pod kterými jsme závodili. Nadšeně jsme obešli náměstíčko a seskupili se u míst se svou věkovou kategorií.
Teď budu mluvit za starší děvčata, protože bohužel nejsem ani malá holka ani kluk. :-) Začaly jsme během na horu Karmel , tudíž během do vrchu. Nejobávanější disciplína, hned po maratonu. Zvládly jsme to celkem dobře, přece jenom ze začátku ještě všichni fandili. :-) Přesun k šplhu. Některé holky tyč vylezly opravdu jako opičky, škoda, že taková družinka není. Dále sprint a skok do dálky. ten nám moc nešel, více jak polovina pokusů byly přešlapy. Konečně oběd. Všichni byli rádi, že si můžeme chvíli sednout. Kuře bylo opravdu skvělé. Následovala štafeta, která byla svolána rychlým nástupem. Rozdělili jsme si ve skupinkách role a pistolí se odstartoval začátek. Každý člen běžel půl kolečka. První běžely holky, pak kluci a nakonec výběr táborníků proti vedení.
Pak jsme se rozutekli na další stanoviště, tentokrát švihadlo. Člověk nepochopí, jak někdo může naskákat 154 švihů za pouhou jednu minutu! Skok z místa byl hned potom. Pro starší holky jsme od vedoucích dostali hranici 215 cm, kterou když někdo překonal tak za odměnu mohl vzít ,,Twixku." Poslední 2 disciplíny jsme dělaly na horním fotbalovém hřišti. Byl to hod diskem a vrh koulí. Fajn, hotovo, nastává svačina.
Dostali jsme loupáky, což oproti minulým roků, kdy jsme měli například borůvkový koktejl, opravdu ocenili. Za necelé 3 minuty po svačině se na holčičích toaletách vytočila obrovská fronta, kupodivu. Naštěstí ale zazněl rychlá nástup a všichni se přesunuli na náměstíčko. Nervozita stoupala. Čísla, motivační řeči, sliv. Za chviličku už se celý tábor mačkal ve startu. Vyletěla raketa. Všichni ji napjatě sledovali a... bum! Start! pak už se jen dav hrnul vpřed, oddělovali se rychlejší a pomalejší. Vedoucí nám fandili vyloženě na každém rohu. Trať měla okolo čtyř a půl kilometru. Postupně se všichni s vypětím všech sil, které nám ještě zbyly, dostali do cíle. Celí šťastní, že sprcha už na nás čeká, a že už nic horšího nebude, jsme doklusali do sprch, protože správný táborník se přeci pohybuje poklusem!
Teď trochu volna. Nevím, co dělali ostatní, protože já jsem usnula a vzbudila se až na společný růženec. Družiny si rozebraly desátky růžence a počítaly se pomocí kamínků, které jsme postupně přeskládávali na oltáři. Po večeři následovalo slavnostní ukončení olympijských her. Bylo to mírně uspěchané, ale vedoucí si připravili hashtagy, to celé jako #LOL nebo #emejzink, to se jim vážně povedlo. Moje družinka celou dobu seděla na dece a pojídala lázeňské oplatky, takže jsme si to užily skvěle.
Oheň už jen podpořil naše dojmy z celého dne a mohli jsme jít v klidu spát.
rádkyně Ještěrek
