Dnes vám budu popisovat začátek a průběh (pro některé) celkem normálního dne. Byl sportovní...a dost únavný...jo, asi už víte, že jde o olympiádu.
Začnu úplně normálně. Vzbudila jsem se ve 4:00 (klasika). Pak jsem naštěstí usnula a vzbudila se až v sedm. U mě je zákon schválnosti obvyklý, a tak když jsem vykoukla za stanu, tak jsem bez i ne moc silných brýlí přehlédla skupinu vedoucích v plavkách. (vedoucí + plavky = za chvíli je budíček) No, a pak přišlo, pro mě, nečekané buzení, rozcvička, běh, tůňka, běh, úklid, prohlídky, snídaně a nástup. Tam nás rozdělili do skupin. Já byla Nottinghem, ale byla i skupina Londýn, York a další. Všichni táborníci se také dělili jako starší holky, starší kluci, mladší holky a mladší kluci. Hned co jsme vypochodovali z klučičího náměstíčka, tak jsme se rozešli na místa, kde jsme měli první disciplínu. My, starší holky, jsme jako první měly sprint na 100 metrů. Pak pokračoval vrh koulí, skok z místa, poté konečně oběd, běh do kopce, tyč a další velmi vyčerpávající soutěže.
Moji zkaženou náladu (z toho, že se mi nic nedařilo) napravila až štafeta. Tu jsme my, včelky, zaběhly v dost dobrém čase. Nakonec jsme skončily na třetím místě. Poté jsme dokončili ostatní disciplíny, přišel maraton. Po neskutečných výsledcích v skoro 5km běhu jsme šli do sprchy (kde všichni strávili skoro půl hodiny). A tím, už vlastně ta hlavní část dne skončila.
Asi vám nemusím popisovat večeři a všechno to okolo co po chvíli nastalo, ale po zapálení ohně si všichni sedli a vedoucí postupně vyhlašovali různé disciplíny různých skupin. Pak jsme šli spát (dost unavení), ale s blaženým pocitem díky větě, kterou nám řekl Vojty. Ta věta zněla asi takhle: "Není důležité vyhrát, ale překonat sám sebe."
Klárka Tučková - Včelky
