Dneska ráno na nástupu
viděli jsme lidí tlupu.
Dvě ovečky nezbedy
napásly se lebedy,
Matesův klobouk malý
poslintaly, požvejkaly,
zamrkaly víčky,
vyplivly ty svíčky.
Kouká teta, kouká strejda:
Dávají tu hobla, jejda!
Mates do vzduchu letí
poprvé, druhé, třetí.
Borcům však došly síly,
kolena se podlomily
a než oslavenec vstane,
u čtvrtých přec nezůstane!
Humor je to pustej,
Mates přece není tlustej!
Tábor oči valí,
už už jsme se báli!
Nemaj chlapci svaly?
Po vteřince odpočinku
nemusíte zvedat činku,
a tak z posledních sil,
ještě 4x zvednut byl.
Všichni jsme se smáli
a Matýskovi přáli
radost, lásku, štěstí.
Táborem jdou zvěsti,
že prý někde v dáli
dortíky proň zahálí.
