Království za hrnek kafe!

Úterý je dobrý den. Už je po výletě a ještě není olympiáda, ani jiná podobná zběsilost. Vstává sepozději, je družinové volno. Lze se poflakovat podle harmonogramu, jít ráno do tůně, věnovat se múzám a v neposlední řadě také najisto jít na velkou (no, buďme k sobě upřímní).

Tentokrát úterý připadlo na slavnost. Dorazil již otec Hardy a mše svatá byla slavnostní, tj. s varhaním
doprovodem. Jinak kytary nezahálely – zpíváme z nového zpěvníku, sestaveného Janďou a Járou, až se Orlické hory zelenají.
Slavnostní bylo také menu, které bylo v poledne korunované ledňákem. Vedoucí mají zas poněkud
jiné priority, které vystihuje Matějův výrok: „Postaví se kávovar a kolem něj vznikne tábor.“ Vedoucí
družiny Edmundů zahlásil, že jejich družina je strašidelná – zatímco vedoucí si stihli sotva udělat to
kafe ke svačině, děti snědly banán a odběhly do stanů převléknout se. To není normální.
Poflakování se odehrávalo dopoledne i odpoledne, a to po družinách. Někdo lezl na horostěnu, někdo
řešil zápisníky, někdo se šel projít. Vycházky se odehrávaly hlavně odpoledne – k potoku, k Orlici a
tak. K večeři byla skvělá krupičná kaše. To je z hlediska priorit mnohem výš, než knedlo-vepřo-zelo
například. Nikdy nebylo tak málo zbytků. Jedna tábornice nám předvedla skvělý trik na pokecané
tričko: sundáš kápanec kaše, olížeš to místo a přelepíš na ně nálepku se svým jménem. U večeře
nastala ftipná chvilka také v souvislosti s tím, že v družině Lucinek máme děti pocházející jak
z anglického, tak i německého jazykového prostředí. Když jsme u dokončování večeře došli na
otřepané „za maminku, za tatínka“, musela vedoucí charakterizovat situaci výrokem „unsere Familie ist
ziemlich gross“.
Večer bylo fantastické soirée-koncert- varieté-cirkus a to u Piškvorek, pod osvětlenou jabloní.
Táborníci z velkých běhů by se asi divili, jaká uvolněná atmosféra může při soirée panovat. Hosty byli
pan Bobr a paní Bobrová. Pan Bobr má něco s nohou, tak dorazil i s francouzskou holí a při aplausu ji
aktivně používal. Vystupovali táborníci i vedoucí, s čísly klasickými i komickými. Ovečka opět běžela
hore do kopečka, naučili jsme se slova jako „polyfonie“ a „třídobý tanec“. Přišel také nevidomý
korepetitor („Voči voči.“ „Pane Bobře, pomozte najít nevidomému korepetitorovi jeho místo, jste
postižený jen trochu.“). „Ty pláčeš?“ ptal se táborník. Ano, plakali jsme smíchy. Především při
závěrečném čísle „V naší zahrádce je hezky“, které jsme natočili na video. Snad bude možné je
vyvěsit. Byl to koncert se vším všudy. Včetně fronty na záchodech po skončení. A tím bylo flákání
konec.
Co uvidíte zítra: Bude olympiáda. Tábor navštíví prasátko Pepina, Jack Sparrow, princezna Fiona,
Anna a Elza a ovečka Shaun. Jak to jde dohromady? To budete čubrnět.
Jitřence zdar a jejím účastníkům zvláště.