Jedenáctý den, 2. běh

Heslo dne: „Na cestu s námi vyjdi, Pane.“ Aneb jdeme do Egypta!

Ráno na nástupu jsme se rozdělili podle věku do skupin na nejmladší a starší (prostřední), kterých bylo nejvíc, proto starší táborníci byli ve dvou skupinách. Dostali jsme od Loly požehnání na cestu, svačinu, napustili jsme si pití a vydali jsme se s Diegem pro poklad.

Nejmladší táborníci se vypravili do Petrovic, kde si užili na trampolínách, skluzavkách a dalších atrakcích. Všechny táborníky (a to nejen z této skupiny) bolelo celé tělo, ale to ještě nebylo všechno. Po takovém namáhavém celodenním výletě bývá každoročně zkouška únavy.

Prostřední táborníci přišli pěšky dolů k Pile, kde pro ně přijel autobus, který je zavezl do Těchonína (cca 18 km). Odtud jsme se vydali do dělostřelecké tvrze Bouda nacházející se západně od Králík. Zde jsme se dozvěděli něco z historie tohoto bunkru od průvodce. Ještě před vstupem jsme se řádně oblekli, protože uvnitř bylo pod zemí pouhých 5, 5 stupně. Bylo zde vlhko, zima a všude kapala voda. Prohlédli jsme si objekty tvrze, pěchotní sruby i svážnici. Na závěr průvodce některé povozil na vláčku. Na závěru prohlídky jsme si koupili nějaký suvenýr a vyšli ven, kde jsme se nasvačili, vyfotili se před bunkrem a po červené stezce jsme se vydali zpět. Po bouřce z 1. běhu byly stromy v lese různě polámané, kmeny nám zavazely v cestě, ale nás to nerozhodilo. První hlavní bod byl Mladkov, kde jsme si odpočinuli a zastavili se v obchodě. Dále cesta pokračovala do Mladých Petroviček a Petrovic, kde jsme si cestou pořídili fotku na hranicích Česka s Polskem. Pak jsme se vydali k Zemské bráně, kterou všichni dlouholetí táborníci dobře znají, prošli jsme kolem hájovny, Ontaria a už jsme byli na Americe. Cestou zpět jsme plnili zkoušku žízně.

Nejstarší táborníci, kteří vyšli už včera, se dnes byli podívat do Neratova na kostel Nanebevzetí Panny Marie. Na konci druhé světové války vyhořel, v roce 2001 byl rekonstruován a částečně je osazen prosklenou střechou. Je to poutní místo královéhradecké diecéze. Podívali se také na Anenský vrch ležící na hlavním hřebeni Orlických hor (název podle kaple sv. Anny, která tu kdysi stála). Na vrcholu najdeme dva pěchotní sruby československého opevnění a 17 metrů vysokou dřevěnou rozhlednu s krásným výhledem na krajinu Orlických hor. Dříve se tento vrch nazýval Arnoštka. Po prohlídce i nejstarší táborníci zamířili do tábora.

Když jsme se všichni vrátili do tábora, čekala nás zkouška únavy. Protože nebyla dopoledne mše, byla večer na poděkování za povedený výlet.

Večerní nástup. Nyní jsme přišli z daleké cesty do Egypta! Došli jsme až  k pyramidám! To, co jsme ale slyšeli, bylo zdrcující. Diegovi a nám ostatním oznámili mudrcové a Arabové, že zde se žádný poklad nenachází! Takovou cestu jsme šli! Tolik času jsme tomu věnovali a teď se dozvíme, že zbytečně?! No nic… přespíme den v Egyptě a zítra ráno se vydáme zpět do Španělska. Že by nakonec ten poklad byl tam? Uvidíme, ráno moudřejší večera…

Praktikantka Kristýna