Sobota 26. 8. 2018
Naše druhé táborové ráno jsme měli možnost zahájit v kapli při tiché mši svaté, kterou sloužil pro ranní ptáčata Martin Holík. Duchovně posilnění rodiče spolu s pomocí trpaslíků probudili děti a jiné jezevce a společně jsme se protáhli při rozcvičce a osvěžili v tůňce.
Vlajky vyletěly vzhůru do oblak a my jsme popřáli k svátku Radimovi. Za to oslavenkyně Verča nám stihla utéct na svůj narozeninový - téměř maratonový - běh. My jsme se zatím vrátili do let 1978 – 1987 a tak jsme popřáli rovnou i všem kdo vykoukli na svět v tomto desetiletí.
Scénka družinek Muflonů a Žabek nám připomněla, že čerství a nezkušení táborníci to neměli vždy lehké a než přišli na to, že ve stanu je třeba uklízet a po prvních tónech budíčku se vyskakuje ze stanu, mohli mezitím získat „prasátko“ či „jezevce.“ Po nástupu následovala katecheze. Pro mladší děti připravila maminka Bětka příběh o Jonášovi a velrybě. Malí táborníci si vyrobili krásné papírové velryby a také se dozvěděli, že důležitá je i druhá část příběhu, kdy Jonáš poznává, že Bůh má rád všechny a je spravedlivý, shovívavý a milostivý.
Školní děti si spolu s Peťou vyprávěli o různých příbězích z Bible, v nichž se vyskytují stromy a rostliny jako inspirace pro naši víru. Vyprávěli jsme si, jak je důležité zapustit kořeny, které nám dávají „živiny“ jako například čtení písma, přijímání Eucharistie, modlitba apod. Poté si každý svůj strom víry nakreslil a pak jsme ještě vytvořili jeden společný.
Následovala svačinka a rychlý nástup, při němž nás do hry uvedly bučící krávy spolu s překladatelkou. Cílem kraviček (maminek a dětí) bylo pořádně se napást kytiček a písmenek a poté se táborníkům tatínkům podepsat za stany. Kdo vyhrál se posoudit zcela nedalo, ale myslíme, že dostat naše stádečko za ohrazení dalo poloslepým rozespalým táborníkům dost práce a naše podpisy za stany budou „vonět“ minimálně i pro třetí běh rodinek.
Ducha jsme posílili polední modlitbou a žaludky výbornou čínou a po odpočinku jsme se pustili do tvoření dřívkových chatiček „států,“ které doplnily naše modelové tábořiště. Tatínkové se zas pustili do výroby lodiček. Místo odpolední kondičky nás čekal orientační běh. Úkolem bylo proběhnout všechna kontrolní stanoviště „života stromu“ ve správném pořadí tak, aby se zúčastnil běhu každý táborník. Společnými silami jsme tak všichni během půl hodiny navštívili Medvědici, bunkr, Betlém, Ontárko, Mlází i Veverčák u dívčí tůňky. Vyčerpanější závodníci si odpočinuli s nejmenšími u pískoviště, ti kteří měli ještě rezervy, se odvážně pustili na volejbalové a fotbalové hřiště.
Po večerním nástupu jsme program plný běhání a akce završili krásným pouštěním našich lodiček, které osvětleny svíčkami přepluly dívčí tůňku a statečné děti splnily další orlí pírko cestou odvahy po světýlkách.
A co program pro noční nespavé sovy? Povidla to jistí.
Autoři zápisu: Dvořákovi
